Co pro ni ambasadorství znamená, které místo na fakultě má nejradši a jaký tanec jí přirostl k srdci? Poznejte ji více v následujícím rozhovoru.
Studuješ program sociální práce. Co tě k jejímu studiu přivedlo?
Na střední škole mě bavily společenské vědy, vedla jsem kroužky pro děti a k lidem jsem měla vždy blízko. Fakulta sociálních studií byla tedy jasná volba. Zaujaly mě programy jako psychologie, sociální práce i žurnalistika. Ale sociální práce nakonec zvítězila nad žurnalistikou. Zvolila jsem zkrátka podle toho, kam mě táhlo srdce, a ukázalo se, že to bylo správně.
Který předmět tě během studia zatím zaujal nejvíce?
Hodně jsem si užila předměty zaměřené na samotnou práci sociálního pracovníka, kde nám přišli přednášet lidé z praxe, konkrétně z organizace Práh. Dozvěděla jsem se od nich více informací než z jakéhokoliv jiného předmětu, který jsem do té doby absolvovala. Sociální práce má velmi praktickou výuku a to je to, co na studiu velmi oceňuji.
Samotnou praxi, která je na sociální práci povinná, už tento semestr absolvuješ. Je podle tvých představ?
Přestože je praxe povinná, je skvělé, že člověk není úplně hozený do vody. V prvním roce studia jsem absolvovala předměty, které mě na praxi postupně připravovaly, ať už to byly lekce zaměřené na psychologii nebo přímo na jednání s klienty. Praxe v organizacích začínají až s třetím semestrem. Já jsem začala spolupracovat s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí, ale jsem s praxí teprve na začátku, takže teprve zjišťuji, jak to chodí. Práce s dětmi je nicméně velmi náročná, zejména psychicky, ale škola nám poskytuje i možnost osobních konzultací a supervizí, kdybychom se potřebovali s čímkoliv vyrovnat.
Myslíš, že tě studium na FSS MU na práci dostatečně připravuje?
Rozhodně. Člověk si to nejdřív neuvědomuje, ale postupně zjišťuje, kolik se toho naučil. Zvlášť když se setká s praxí. Sama vidím, že mám mnohem víc znalostí o jednotlivých skupinách lidí, o typech pomoci, kterou jim mohu nabídnout, a dokážu s nimi mluvit tak, jak potřebují.
Které místo na fakultě máš nejradši?
Na první pohled mě zaujalo atrium, to je takové srdce naší fakulty a trávím v něm hodně času mezi přednáškami nebo s kamarády. Dalším mým oblíbeným místem je bistro, kam si ráda chodím pro kávu. V prostoru kavárny je navíc i taková malá čajovnička, schovaná úplně vzadu, o které asi málokdo ví, proto je tam klid třeba na učení. Je to zároveň takový hezký protiklad atria, kde je pořád živo.