Na Den fakulty se z auly stala tělocvična
V úterý 16. dubna 2024 ožila FSS MU tradiční oslavou svého vzniku, Dnem fakulty. Díky děkanskému volnu si mohli studující i zaměstnanci užít den plný aktivit a dobrého jídla.
Irena Kašparová přebrala ocenění od rektora MU v oblasti společenských a humanitních věd
Součástí slavnostního zahájení akademického roku 2022/2023 bylo i ocenění vynikajících pedagogů MU. Cenu udělovanou na základě nominace a hodnocení studentů pedagogům získala i Irena Kašparová, která na Fakultě sociálních studií MU vyučuje od roku 2004.
Redaktoři Magazínu M položili sociální antropoložce tři otázky související s oceněním. Celý článek si můžete přečíst na stránkách magazínu.
Jak dlouho působíte jako pedagog?
Na fakultě sociálních studií vyučuji od roku 2004, takže vlastně letos dosáhla moje pedagogická praxe plnoletosti. Dalo by se tedy říci, že jsem na začátku své pedagogické cesty.
V čem, nebo kde, nacházíte inspiraci pro práci se studenty?
Jako sociální antropoložka mám ráda živé lidi. Ráda si s nimi povídám, poslouchám jejich příběhy, sleduji jejich činnosti a nepřestávám žasnout, kolik rozmanitých cest vede ke stejnému cíli. Moje studentky a studenti jsou také lidé s individuálním příběhem, ne jen pouhá masa, kohorta, číslo. Nejprve se snažím vnímat jejich individualitu, jejich odlišné potřeby - třeba ve způsobu učení nebo prožívání různých - s výukou souvisejících, situací. Pouze v tomto kontextu dokážeme společně pracovat s kolektivitou a systémem, jakým univerzitní studium a život je a vyžaduje.
V mé práci mě však neinspirují jen příběhy mých studujících. Neumím si život antropoložky představit bez terénních výzkumů, které jsou pro mě osobně velkou vzpruhou a inspirací - nejen z hlediska náplně nových přednášek, ale i z duchovního a lidského rozměru. Od mého posledního výzkumu na Srí Lance uplynulo již sedm let a už se moc těším, až mi přijde do života výzkum další. Krátkodobě mi dobrodružství a inspiraci poskytuje učitelský Erasmus, na který ráda a pravidelně vyrážím každý semestr. Velkým učitelem jsou mi moje děti, vztahy a příroda, zkrátka pouta, skrze která existuji.
Jaký význam pro vás má cena rektora?
Ocenění - a to jak to symbolické poděkování a uznání, tak i to hmotné - odměna a medaile s Masarykovým profilem, má pro mě dvě rovnocenné stránky. Na jedné straně cítím hrdost a radost. Především proto, že ta cesta, kterou jsem se v pedagogice vydala připadá nejspíš vhodná a smysluplná nejen mně, ale i jiným, a že nejen já, ale i druzí ji vidí jako hodnou rozvíjení a pokračování. Takové ujištění je v životě vždycky povzbuzující a zahřívající. Na druhé straně, jak učíme naše bakalářské studenty antropologie - ocenění, podobně jako dar, je vždy závazek dárci. Dostát jeho hodnotě, pokračovat v započaté cestě, dar oplatit. Je to pobídka k další práci, loajalitě k univerzitě a v neposlední řadě ke studentům, u kterých to všechno začíná. Není to rituál odcházení, jako poděkování za celoživotní dílo. Je to poločas. A osobně se už moc těším na druhou polovinu hry.
