Symbios: Spojuje je odvaha mluvit o svých snech i bolestech

Bára, Jakub, Johana a Mirek jsou sousedé. Sdílí komunitní bydlení Symbios. Dva z nich si prošli ústavní péčí, dva mají „klasické“ rodiny. Každý měl jinou startovní pozici, ale všichni ale řeší podobné životní výzvy: vyrovnávání se s absencí domova, duševní zdraví, identitu, vztahy nebo sebeurčení. V době, kdy se snaží převzít odpovědnost za své životy, přišla výzva k natáčení dokumentární série. Nakolik jsou ochotni odhalit své autentické já? Na to odpovídá nový dokument Všechno, co nebudu, který dnes v premiéře odvysílá Česká televize. „Symbios je spolu-žití, což nám připadá jako poměrně přesné vyjádření toho, co se díky projektu děje,” říká Bohuslav Binka z Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií MU. Symbios před šesti lety spolu z Radoslavem Škapou z Ekonomicko-správní fakulty MU založil. 

Časosběrný dokument Všechno, co nebudu se měl natáčet dva roky, nakonec z toho byly roky tři. Jaký autorský tým za ním stojí?

Je to režisér Filip Křivánek, producent Dušan Mulíček a dramaturgyně Lenka Marešová. Dokument vznikl díky České televizi Brno a sleduje osudy čtyř obyvatel našeho Symbiosu. Je spíše o nich než o nás a je to dobře, protože tím může jít do hloubky.

Všechny protagonisty pojí určité trauma, sdílené bydlení i nejistá budoucnost. Lze dokument vnímat jako plnohodnotnou výpověď o úzkostech generace Z?

Ano i ne. To, co Báru, Jakuba, Mirka a Johanu spojuje s generací Z, je odvaha mluvit o svých snech, bolestech, křehkosti, úspěších i neúspěších. A já si takové odvahy cením, protože abych mohl dosáhnout toho, co skutečně chci musím být k sobě, ale i k druhým upřímný v tom co jsem. Odvaha k otevřenosti je velká deviza generace Z a také čtyř našich hrdinů. A z druhé strany pojí naše hlavní hrdiny s generací Z také velká reálná nejistotu budoucnosti. Budu mít za 10 let svoje bydlení? Nebude za 10 let v Evropě válka? Jak bude vypadat pracovní trh - myslím, že tuto nejistotu Bára, Jakub, Mirek a Johana sdílejí také s celou generací. Ale vidím i specifičnost a odlišnosti. Většina mladých dospělých z dětských domovů zároveň začínají na startovní čáře mínus tři metry. Já tomu říkám startovat od pika mínus jedna. Prostě se zátěží, kterou ne všichni ostatní mají nebo si ji i jen umí představit. A dokument to někdy až naturalisticky ale přesto pravdivě a přesvědčivě ukazuje.

Letos si Symbios připomíná šest let svého působení. Kolik lidí zatím této služby využilo? A jaká je průměrná doba jejich bydlení?

U klientů to bude necelých třicet, u studentů malinko víc. Průměrná doba pobytu je kolem tří let. Máme čtyři základní pravidla a těm, kteří je dodržují, umožňujeme čtyři roky pobytu a ve vyjímečných případech dokonce pět let.

Jaká pravidla to jsou?

Jsou čtyři a jsou vcelku základní. Platit včas nájem, žádné tvrdé drogy u sebe ani v sobě na Symbiosu, žít tak, aby se ostatním žilo dobře a jednou měsíčně se potkávat s mentorkou a jednou měsíčně jít na komunitu.

Dům se nachází v Křenové ulici v Brně, k dispozici je osm bytů. Je to dostačující?

Bohužel není. Jsme plně obsazeni a máme několik uchazečů, kterým v současné době nemůžeme pobyt nabídnout. V pátek jsem měl telefonát s Velkým Meziříčím, kde shánějí pro klientku z DD ubytovnání od dubna a ani u nás ani v podobných zařízeních v Brně v současnosti není místo. A máloco se říká obtížněji než v takové situaci, kdy máte klienta, který o to stojí s dobrou referencí, říct ne.

Jaký typ mladých lidí z dětských domovů projevuje o sdílené bydlení zájem?

Symbios není koncipovaný jako ryze nízkoprahový. Nabízíme poměrně kvalitní bydlení o přibližně 30 až 40 procent sníženou cenu. Za to očekáváme, že se naši klienti v průběhu pobytu posunou a budou připravenější na samostatný život. Nejde o samotné bydlení, ale také o ochotu pracovat s mentorkou, plánovat, kam se chtějí posunout, jaké kroky plánují udělat, aby získali práci, posunuli se ve vztahové rovině, získali další vzdělání … Takže jak způsobem výběru mladých dospělých, které bereme, tak samotným konceptem Symbiosu míříme na ty, kteří mají na to posouvat se a být v nějakém horizontu reálně samostatní. V Symbiosu nejde jenom bydlet, je potřeba být v kontaktu s celou komunitou a mít pravidelná setkávání s mentorkou. 

Daří se to?
Téměř nikdy to není lineární stoupání směrem k lepšímu, ale jsou tam kopce, kdy dojde jak k velkým posunům, tak i k regresům. Jednou z důležitých “strategií” je dobře to ustát a být i u těch propadů, regresů. A zároveň je hodně vidět, že mladí lidé z dětských domovů mají skoro vždy velký potenciál se posunout, změnit se, mít odvahu a udělat nějaký krok směrem, který si určí. 

Ročně opouští dětský domov okolo 800 lidí. Zvládá většina z nich prostoupení do běžného pracovního a rodinného života? A jakou roli v tomto zaujímá Symbios?
To číslo je dost zavádějící. Ne úplně malá část z nich jdou ze zařízení třeba do původní rodiny, nebo ze zařízení do zařízení. Reálně v České republice vstupuje do samostatného života přibližně 80 až 120 mladých dospělých z dětského domova. A i když mezi dětskými domovy existují výrazné rozdíly, tak nemalá část mladých dospělých přechod do samostatnosti tím či oním způsobem nezvládne. Stát je podporuje do okamžiku odchodu, ale pak je část z nich nechaná sobě samým. Proto jsou Symbios, ale také například Kotva Brno nebo další organizace tak důležité. Je to podpora, která je v prvních letech samostatnosti zásadní.

Když jste Symbios před šesti lety zakládali, tušili jste, že projekt bude tak úspěšný?

Rozhodnutí o tom založit v Brně podobný bytový dům pro mladé dospělé a studenty vysokých škol padlo už v roce 2015. Nejdřív to byly čtyři roky příprav, které nebyly jednoduché. Abychom získali peníze na architektonickou studii, udělali jsem sbírku a v lednu přeplavali jako “odměnu” Svitavu pod přehradou. (smích) A Symbios zažil i krizi. V roce 2022 nám došly peníze a vše zůstalo na jednom člověku, takže jeden rok poskytoval Symbios jen bydlení. To mimochodem ukázalo, jak strašně důležitá je i ta nebytová podpora, protože bez ní to nefunguje. Pak nám pomohl magistrát města Brna a městská část Brno střed, takže po roce omezeného fungování “jen bydlení” jsme se mohli vrátit k standardnímu fungování. Ale dobré na tom je, kolik nám toho ten krizový rok řekl. Symbios je žít spolu, což nám připadá jako poměrně přesné vyjádření toho, co se tu děje. 

Kdo spolu s městem Brnem projekt podporuje?

V současnosti patří k hlavním podporovatelům projektu Nadace Sirius, Magistrát města Brna, Jihomoravský kraj a městská část Brno střed. Ti všichni nám podporu mladým dospělým z dětských domovů na cestě k samostatnosti umožňují. Drobnou podporu získáváme i od soukromých přispěvovatelů, například kurzy finanční gramotnosti a další vzdělávání mladých dospělých umožnila společnost SAKO a podporují nás i Teplárny města Brna. Zejména v začátku nás podporovala i Masarykova univerzita, jejíž jsme svým způsobem součástí. Vedení našeho zapsaného ústavu tvoří lidé-akademici z několika fakult MU. 

Co byste si do budoucna chtěli ještě splnit?

Po šesti letech bychom si přáli – a konečně jsou na to i kapacity, rozšířit náš koncept i do dalších univerzitních měst, do Prahy, Olomouce, Plzně.

Dokumentární film Všechno, co nebudu

Režie, scénář a kamera: Filip Křivánek
Producent: Dušan Mulíček
Střih: Markéta Hradilová
Zvuk: David Pitrocha, Filip Křivánek

Dokument vznikl v České republice a přibližuje projekt sdíleného bydlení Symbios a osudy vybraných klientů. Televizní premiéra je v pondělí 23. března 2026 (dostupné na iVysílání).