Zastihla nás smutná zpráva, že v noci na 22. května zemřel ve věku 76 let významný moravský historik a dlouholetý externí pedagog Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity docent Jiří Pernes.
Doc. PhDr. Jiří Pernes, Dr., byl uznávaným odborníkem především na moderní dějiny českých zemí, vynikajícím přednášejícím a popularizátorem historie. Na naší fakultě působil od roku 2012 jako externí vyučující předmětů věnovaných československé politice po druhé světové válce. Po celou dobu své výuky se vyznačoval hlubokým přehledem, osobním zaujetím a schopností zprostředkovat složitá historická témata studentům srozumitelně, poutavě a s respektem k různým interpretacím minulosti.
Jiří Pernes vystudoval historii a český jazyk na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita), kde absolvoval také postgraduální studium muzeologie. V roce 1996 získal titul doktora a v roce 2008 se habilitoval v oboru historie. Zahájil také profesorské řízení, které už bohužel vzhledem k vážné nemoci nedokončil. Působil v řadě odborných institucí, nejdéle od roku 1994 do letoška v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, kde mezi lety 2003–2017 vedl brněnskou pobočku. Významnou část profesní dráhy věnoval také muzejní práci, mj. jako ředitel Moravského zemského muzea v Brně.
Jiří Pernes napsal desítky odborných a popularizačních publikací, za které obdržel několik prestižních ocenění, mimo jiné Cenu Egona Erwina Kische a Cenu města Brna. Z posledních knih stojí za pozornost monumentální „Velké dějiny zemí Koruny české XVII. (1948–1956)“ (Praha, Paseka 2022) a „Na prahu socialismu. Československo v letech 1956–1960“ (Praha, Academia 2025).
Fakulta sociálních studií ztrácí v Jiřím Pernesovi nejen respektovaného historika, ale také kolegu a pedagoga, který výrazně obohatil výuku i veřejnou debatu o moderních dějinách naší země. Vzpomínáme na něj s úctou a vděčností.
V těchto týdnech je to čtvrtstoletí, kdy jsem končil své magisterské studium historie. V té době na brněnské filozofické fakultě interně nepůsobili lidé, kteří by se věnovali našim dějinám po roce 1945. Přednášel nám jako externista jen on – a byly to přednášky kouzelné. Proto jsem jej oslovil, zda by nemohl být skutečným (ne formálním) vedoucím mé diplomové práce, kterou jsem posléze na podzim 2000 vydal jako svou první knihu Miloval jsem okrasu domu Tvého. Bludovský monstrproces 1950-1952. Tím, že na fakultě neměl kancelář, konzultace probíhaly u něj doma.
V dalších letech jsem se s ním často potkával odborně a později i osobně. Ve vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů, na akcích CDK, na setkáních s přáteli a jinde.
Když jsem před asi čtrnácti lety zjistil fatální problémy našich nastupujících studentů v oblasti českých soudobých dějin, domluvil jsem se s ním, a on od té doby na FSS učil vždy v jednom semestru české politické dějiny v letech 1948-1968, v druhém semestru léta 1969-1989. Studenti na jeho přednášky hodně chodili, i když nebyly povinné.
V poslední době bojoval se zákeřnou nemocí. Věděli jsme, že vyhrát nemůže - bojoval ale statečně.
Jiřího Pernese jsem poznal v roce 1996, kdy jsem byl tak trochu shodou náhod jako student zapojen do jeho volební kampaně do tehdy vznikajícího Senátu. Nezvítězil tehdy, ani nikdy potom při svých občasných výletech do politiky. O co méně úspěšný byl v politice, o to úspěšnější byl jako historik. Vynikal nejenom psavostí, ale především nepřekonatelnou schopností skvěle uchopit téma, ať to byli jeho oblíbení poslední Habsburkové, dějiny Moravy či některá z křižovatek českého putování minulým stoletím.
Nikdy také nezapomenu na jeho dovednost vyprávět příběhy, které jsem poslouchal kdysi jako student nebo později jako návštěvník jeho narozeninových oslav. Jiří v tom byl mimořádný a současně inspirativní, zkrátka charismatický historik–vypravěč.
Mimořádná byla i jeho vůle prát se několik let s nemocí, vůči níž neměl velkou šanci. Když jsme si loni na konci roku domlouvali jeho kurz na fakultě, oba jsme věděli, že to možná bude naposledy. Na moji otázku, jestli se nebojí přednášek, kde je při několika desítkách studentů riziko nachlazení a nemoci, v jeho případě možná s fatálními následky, odpověděl mi příznačně: „Mám sedět doma a čekat na smrt?“ Učil až téměř do konce jarního semestru.
Podcast Poslední generace získal ocenění Podcast roku 2025 v kategorii Objev roku, konkrétně v subkategorii Rozhovory & zábava. Poslední generace je platforma pro studentskou audio tvorbu studentů z FSS MU i JAMU.
V pátek 13. června se prostory fakulty zaplnily budoucími studentkami a studenty, kteří přišli zjistit, jak to u nás chodí.
