Jistě, v létě člověku přijde klimatizace jako dobrý nápad. Vždyť co bychom často v parných dnech v Česku kolikrát dali za klimatizaci, která všude ani zdaleka není samozřejmostí, přestože „třicítkových“ dní každý rok přibývá. Problém je, že klimatizace v Americe mají asi jen dvě polohy. „Vypnuto“ a „mrazák“. Nic mezi tím. I v nejteplejší letní dny proto v budovách kdekdo chodí ve svetru a posmrkává. Asi bude něco pravdy na tom, že klimatizace v budovách je už po dekády nastavená tak, abyste se cítili dobře v třídílném pánském obleku.
Na to, že se vydáváte do země, která kromě pověstného románku s automobilem prožívá také vášnivý vztah s klimatizací, často upozorní už atmosféra v letadle mířícím za oceán. Pokud letíte s některou z evropských aerolinek, čeká vás celkem standardní pokojová teplota. V interiéru letadel amerických leteckých společností ale vane mrazivý vzduch, takže deku, kterou na zaoceánském letu nafasujete, velmi oceníte. Pro navracející se Američany ledový závan domova, pro teplomilnějšího Evropana znamení věcí příštích.
Na „přepálenou“ klimatizaci a ledový průvan si pak ještě mnohokrát zanadáváte. Hlavně, než si trochu zvyknete. Nachlazení na uvítanou vás ale stejně většinou nemine. Trochu komické je, že když si mezi řečí postěžujete, jaká vám je zima, američtí kolegové vám dají za pravdu s poznámkou, že „ano, je to vážně trochu moc“, aby si pak ve vymrzlé restauraci objednali vodu s ledem. S chladným vzduchem už tak nějak srostli.
Časem si ale zvyknete, jako se to stalo i mně. Nakonec zjistíte, že je to vlastně praktické. Přiobléct se dá vždycky, a když jste i během horkého léta schopni celý den fungovat, aniž byste už v poledne měli pocit, že se rozpustíte, přiznáte si, že na té zálibě v chladu něco bude. Zatímco v Česku bývá druhá polovina letního pracovního dne, kdy se kancelář pod paprsky slunce mění v pařeniště, bojem o holý život, v Americe je vám pořád stejně. Zima. Ale domů jdete svěží, s pocitem důstojnosti, a ne vysušení jako křížala. Nakonec vám i přijde na mysl, jestli ten výkon americké ekonomiky vlastně nezávisí právě na výkonu klimatizačních jednotek.
Popravdě, nebýt toho někdy tak proklínaného studeného průvanu, byl by ve velké části Spojených států od jara do podzimu těžký život. A nemusíte bydlet ani na úplném jihu. I pověstná dusna v hlavním městě, kde se brýle orosí při cestě z budovy ven (tedy ne naopak, jak tomu bývá běžně) vás nakonec přimějí ty hučící, chladný vzduch chrlící mašiny vzít na milost. Koneckonců, není náhodou, že mezi sochami zobrazujícími velikány americké historie, které jsou vystaveny v Kongresu, je i zvěčnělý John Gorrie, vynálezce umělého chlazení, předchůdce dnešní klimatizace. Svůj největší objev zkonstruoval a provozoval na Floridě. Nepřekvapivě.
Martin Jirušek
Katedra Mezinárodních vztahů a evropských studií, FSS MU
Autor je stipendistou Fulbrightovy komise na George Washington University ve Washingtonu, D.C.
