Jak vypadá vaše ideální ráno?
Nevím, jestli to je dáno více mým chronotypem (jsem spíše „sova“) nebo neradostnými vzpomínkami na povinnou školní docházku, ale rána nemám rád. Doopravdy se probouzím až tak kolem jedenácté. Jak vypadá ideální ráno, tedy nevím, ale „dostatečně dobré“ je pro mě takové, kdy nemusím začít pracovat před devátou. Když se mi ale poštěstí vstát brzy, dopřávám si pro sebe chvíli ticha (někdo tomu říká meditace). Mám rád ty chvíle, kdy všechno kolem ještě spí a já se můžu ponořit do sebe a jen tak být.
Jakou knihu jste v poslední době četl?
Přiznám se, že na čtení už mi mnoho času nezbývá. Nicméně z těch odborných si vybavuji Common Factors Therapy – velmi zajímavou učebnici psychoterapie, která vychází z předpokladu, že za plejádou různých psychoterapeutických přístupů ve skutečnosti existuje několik málo základních principů léčby. A z těch neodborných se rád vracím ke knihám Terryho Pratchetta. Nedávno jsem díky kolegovi zjistil, že možná existuje jedna, kterou jsem ještě nečetl.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo na fakultě?
Jako pro introverta je to pro mě asi má pracovna – místo, kde můžu soustředěně pracovat, diskutovat s kolegy, konzultovat se studenty anebo jen tak koukat z okna na zdi Červeného kostela. Mám také rád atmosféru auly. Je to prostor, který se sice příliš nehodí ke každodenní výuce, ale rozhodně má svého génia, ducha. Pro mě se navíc letos v září stalo příjemným místem neformálních setkání s mnoha zahraničními kolegy v rámci konference, kterou jsme pořádali. Aulu jsme využili jako prostor pro catering a přestávky s kávou a myslím, že to byla skvělá volba.
