Co vás během pobytu nejvíce překvapilo?
Mile mě překvapilo, jak je univerzitní a vědecká komunita v USA otevřená. A to včetně velkých jmen, autorů známých a hojně citovaných publikací. Všeobecně tam nebazírují na titulech nebo na tom, kolik článků máte v tom či onom prestižním časopise. Když vidí, že máte co říct, chuť pracovat a jste komunikativní, rádi vás zapojí do svého výzkumu.
Objevilo se i nějaké nemilé překvapení?
V té praktické rovině mě trochu zaskočilo, kolik zařizování znamená přesun do USA. Vlastně to je logické, ale ta spousta drobností, které musí člověk zařídit, a zmatků, kterými se musí ze začátku proplést, je trochu úmorná. Na druhou stranu, i to je skvělá zkušenost a leccos se při tom člověk naučí o rozdílech ve fungování společnosti tady a tam.
Zařizování naštěstí dost ulehčuje to, že v Americe je základním nastavením úsměv. Cizí lidé k vám přistupují pozitivně a až následně svůj postoj případně upraví. Přijde mi, že u nás je to obráceně a prvotním postojem je nedůvěra a uzavřenost.
Co pro vás bylo největším přínosem?
Asi možnost být takzvaně „u toho“. Se svým tématem týkajícím se energetiky v zahraniční politice Ruska a USA jsem dobře zapadl mezi tamější výzkumníky a jejich práci. Mohl jsem tak výzkumem žít doslova sedm dní v týdnu. Moje téma se hodně dotýká zahraniční politiky USA, takže pobyt přímo v hlavním městě byl neocenitelný. Mohl jsem se setkávat nejen s akademiky, ale i lidmi, kteří se přímo podílejí na tvorbě americké zahraniční politiky. V tomto směru jsem si lepší místo nemohl vybrat.
Když pomineme samotný výzkum, je něco dalšího, co jste během pobytu v USA objevil?
Vždy, když něco zkoumám, snažím se co nejvíc pochopit kontext. Proto jsem se také snažil podívat se i mimo „washingtonskou bublinu“ a pochopit, čím Amerika a její obyvatelé žijí. Baví mě ta pestrost a fenomény, které k nám do Evropy kolikrát vůbec nedolehnou. Obecně mám pocit, že Evropané mají pohled na Ameriku dost zjednodušený a mají tendenci ji vnímat jako homogenní celek. Přitom jen máloco je tak daleko od pravdy.
Jaké jste spatřil nejzásadnější rozdíly mezi českou a americkou univerzitou?
Obecně mi lidé na univerzitě i mimo ni přišli otevřenější a celé prostředí bylo méně formalizované. Rovněž se méně přetřásaly různé metriky, mnohem větší důraz tam akademici kladou na společenský dopad. Takže se více než u nás psaly různé články a eseje i pro odborné weby, širokospektrální média, stejně jako byl patrný důraz na diskuse pro odbornou i širokou veřejnost.
Co pro vás bylo na zahraniční univerzitě inspirativní?
Asi ta možnost doslova se zahrabat do konkrétního tématu a být obklopen podobně nadšenými lidmi. Amerika je navíc atraktivní destinací a přitahuje odborníky z celého světa, což znamenalo nejen přínos v otázce vědění a informací, ale i neocenitelné zkušenosti, o kterých jsme si mohli přímo povídat a nemusel jsem je hledat někde v knihách.
Jel byste znovu?
Jednoznačně a bez váhání. Myslím, že by každý měl vyjet do zahraničí. Ideálně na delší dobu. Ten odstup od běžné denní rutiny, jiné prostředí a způsob práce dodá spoustu nových nápadů. Podívat se na svůj domov zvenčí taky neuškodí. Člověk se naučí i něco o sobě a přestane se brát tak vážně, takže je to přínos i po stránce osobního rozvoje.
