Ivana Týčová

Měla jste vždy jasno v tom, že chcete studovat vysokou školu?

Vůbec jsem o jiné možnosti neuvažovala. Oba mí rodiče vysokoškolský titul mají, na střední škole bylo vše bez problémů, takže to asi nějak vyplynulo. Navíc jsem člověk, který neustále touží po dalším vzdělávání, proto byla pro mě zásadní spíše otázka kam a co jít studovat.

Rozhodovala jste se tedy mezi více vysokými školami. Proč vás přesvědčila právě brněnská fakulta sociálních studií?

Hlásila jsem se i do Prahy a Olomouce, ale Brno pro mě bylo už od začátku prioritou. Studoval tam totiž můj starší bratr. Zároveň jsem vyhledávala fakulty, na nichž bych mohla studovat žurnalistiku. Mým snem bylo pracovat jako novinářka. Fakulta sociálních studií pro mě tedy byla jasná volba. Hned po maturitě jsem se sice na FSS nedostala, a tak jsem se jen o pár ulic dál na filozofické fakultě zabývala jazyky. Napodruhé se mi to podařilo a začala jsem studovat mediální studia a mezinárodní vztahy na FSS.

Když jste původně chtěla dělat novinařinu, co vás přimělo změnit názor a soustředit se na druhý obor?

Mezinárodní vztahy pro mě ze začátku znamenaly jen nutnost, jíž jsem musela studium žurnalistiky doplnit, postupně však u mě zvítězily a žurnalistiku jsem odsunula na druhou kolej. Studium mezinárodních vztahů mě velmi bavilo. Pomohlo mi najít samu sebe. Bylo ve mně něco, o čem jsem neměla ani tušení, a právě díky studiu mezinárodních vztahů, možnostem, které nabízelo, a přístupu vyučujících se ve mně zažehl plamínek vášně pro tento obor. Tu vášeň mám v sobě doposud.

Pamatujete si svůj první den na fakultě sociálních studií?

Vzpomínám si, že mě udivilo, kolik tam bylo „kravaťáků“. V porovnání s filozofickou fakultou to bylo nebe a dudy. Přemýšlela jsem, jestli tam vůbec zapadnu. Dojem na mě udělala krásná renovovaná budova školy, byli jsme vlastně první ročník navštěvující fakultu na Komenského náměstí. Zároveň jsem byla překvapená velkým počtem studentů na přednáškách, na začátku semestru museli pozdě příchozí sedět na schodech, protože v lavicích už nebylo místo.

Naplnilo studium vaše očekávání?

Dokonce mé očekávání v mnoha případech překonalo. Často nám přednášeli odborníci z praxe z České republiky i ze zahraničí. Ocenila jsem i velké množství povinně volitelných předmětů, mezi nimiž jsem mohla vybírat podle toho, co mě opravdu zajímalo. U většiny vyučujících jsem se setkala se vstřícným, přátelským přístupem, vždy jsme u nich měli otevřené dveře. Vděčím jim i za to, co dnes dělám, protože mi po studiu pomohli se zorientovat a ukázali mi mé možnosti.

Působíte jako obranná poradkyně Stálé delegace České republiky při Severoatlantické alianci v Bruselu. Jak jste se k tak specifické práci dostala?

Už při studiu jsem získávala pracovní zkušenosti, které byly spojené s komunikací v cizích jazycích. Půl roku po státnicích se mi pak také díky tématu mé diplomové práce a pomoci zástupců katedry podařilo získat práci v oboru na ministerstvu obrany. První tři roky jsem pracovala jako referentka v sekci obranné politiky a strategie, poté jsem se přesunula do Bruselu. Zatím jsem tady rok.

Co vlastně dělá obranná poradkyně?

Zabývám se především otázkami jaderné politiky a plánování a také obrannou spoluprací s partnery, což jsou nečlenské státy NATO. Sleduji také problematiku protiraketové obrany a otázky kybernetické bezpečnosti. Momentálně je nejaktuálnějším problémem samozřejmě dění na Ukrajině. Každý den chodím na jednání, kde se probírají témata spadající do mé agendy, a zastupuji tam naši republiku. Na těchto jednáních jsem něco jako „oči, uši a ústa“ České republiky – sleduji, poslouchám a reportuji společně s případnou analýzou zpátky do Česka.

Pracovat v zahraničí musí být pro absolventku mezinárodních vztahů splněný sen.

To rozhodně je. Ani jsem nečekala, že se mi povede dostat práci v zahraničí tak rychle. Takových pozic není tolik, takže pro mě bylo příjemné překvapení, že jsem se po třech letech práce na ministerstvu obrany dostala do Bruselu. Tuto příležitost si opravdu užívám, ačkoli žít tady natrvalo bych nechtěla.

Máte pocit, že vás vysoká škola dobře připravila na reálný pracovní život?

Spíš bych řekla, že mi dala prostor k seberealizaci, pomohla mi objevit nadšení pro věc, které mám doteď. Ukázala mi oblasti, o kterých jsem ani nevěděla, že existují nebo že by mě mohly zajímat. Studiem jsem sice nabyla spousty informací, ale když jsem se na ministerstvu obrany poprvé střetla s realitou, zjistila jsem, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá z přednáškových sálů. 

Publikováno v srpnu 2015