Peter Kolesár

Tel Aviv je New York u Středozemního moře, říká absolvent mezinárodních vztahů

 Cesta Petra Kolesára od bakaláře k magisterskému titulu z mezinárodních vztahů a evropských studií byla dlouhá. Dva roky strávil na studiích v zahraničí – rok na univerzitě poblíž New Yorku, rok v Budapešti, kde získal titul M.A. a potkal svou ženu. Poté začal pracovat v Bratislavě a současně dokončoval školu. Po pěti a půl letech přišla nabídka – místo ekonomického diplomata na slovenské ambasádě v izraelském Tel Avivu. Taková nabídka se neodmítá.

Jméno a příjmení: Peter Kolesár

Datum narození: 15. 12. 1981

Bydliště: Washington, D. C.

Studium na FSS: Magisterské: Mezinárodní vztahy a evropská studia (2008).

Magisterská diplomová práce:Vzťah národných vlád a nadnárodných korporácií v strednej Európe.

Práce a kariéra: Po studiu na Masarykově univerzitě pracoval jako konzultant v bratislavské firmě zabývající se vztahy s vládou, poradenstvím a lobbingem. Poté působil rok a půl na pozici ekonomického diplomata na slovenské ambasádě v Tel Avivu. Od srpna roku 2013 je rádcem pro obchod a inovace na slovenském velvyslanectví ve Washingtonu, kde zodpovídá za oblast obchodu, ekonomiky a podpory vědy a výzkumu a nově vznikajících projektů (tzv. startupy).

Než jste přešel do Tel Avivu, pracoval jste v Bratislavě. V jakém oboru?

Působil jsem jako konzultant v soukromé firmě zabývající se vztahy s vládou, poradenstvím a lobbingem. Radili jsme zahraničním investorům, informovali jsme je o prostředí a rizicích, ale doporučovali jsme jim i to, jak se na trhu chovat nebo jestli na trh vůbec vstupovat. Byla to taková mezinárodní práce. Fyzicky jsem byl v Bratislavě, ale na projektech jsem spolupracoval se zahraničními týmy.

Soukromá firma, zajímavé možnosti – proč tedy odchod?

Diplomacie byl můj dávný sen. Po návratu z Budapešti šla moje profesní cesta jinam a už jsem nedoufal, že se do diplomacie někdy dostanu. Je to totiž velmi komplikované, člověk musí strávit dlouhé roky na ministerstvu a mně se, přiznávám, do státní správy nechtělo. V roce 2011 však slovenské ministerstvo zahraničí přišlo s unikátní možností: poprvé otevřeli pozice obchodních rádců i lidem mimo ministerstvo. Vyhlásili výběrové řízení asi na 30 míst, a já jsem se přihlásil.

Jaké byly vaše první dojmy z Tel Avivu?

Je to takový New York u Středozemního moře. Alespoň co se způsobu života týče.  Kosmopolitní a liberální město. Například jak se obléknete, je na vás. Ale například ve čtvrti Bnei Brakta žijí ortodoxnější židé, a vládne tam přísnější režim. Místní ženy musí nosit jen dlouhé sukně, žádné kalhoty. A v sobotu, o šabatu, snad nejdůležitějším židovském svátku, nesmí jezdit ani auta.

Jiná země znamená i jinou kulturu. Dělalo vám něco zpočátku těžkou hlavu?

Nápisy na potravinách. Jsou totiž hebrejsky. Ze začátku jsme třeba kupovali zákys místo mléka. Dneska už poznáme potraviny podle obalu a manželka už teď navíc umí hebrejsky.   

Vy jste se hebrejsky nenaučil?

Popravdě ne. Angličtina bohatě stačí, někdy je dokonce preferovaná. Ani náš tříletý syn se hebrejsky neučí, chodí do anglické školky, i když jsme nejdříve uvažovali o anglicko-hebrejské.

Jste diplomat. Co všechno to znamená? 

Pracuju jako ekonomický diplomat, mám na starosti ekonomickou a obchodní spolupráci Slovenska a Izraele. Snažíme se o zvyšování vývozu výrobků do Izraele, hledáme partnery slovenským firmám, čímž napomáháme naší ekonomice. Zároveň ale hledáme i izraelské investory pro Slovensko. Jednou z mých priorit je podpora spolupráce ve vědě, výzkumu a v inovacích. Izrael věnuje – celosvětově –  na výzkum a vývoj největší podíl hrubého domácího produktu. Dokonce má nejvíce nově vznikajících firem a nejvyšší počet patentů na jednoho obyvatele. Na Slovensku působí dvě větší izraelské firmy v oblasti informačních technologií, zaměstnávají stovky lidí. Naše ambasáda navíc pokrývá i území Palestiny, která má velmi málo rozvinutou výrobní základnu, což je ohromný potenciál pro slovenský vývoz. Pracovat s těmito dvěma odlišnými oblastmi je velice zajímavé.

 Prožil jste za rok a půl pobytu v Izraeli něco nepříjemného, nebezpečného?

Loni v listopadu začalo palestinské hnutí Hamás zvyšovat intenzitu raketových útoků z pásma Gazy na Izrael. Poprvé v historii měly tyto rakety dostřel nejen na jižní Izrael, ale i na Tel Aviv a Jeruzalém. Městem zněly po dvaceti letech sirény. Za těch šest dní útoků jsme museli alespoň jednou denně do protiraketového krytu. Žádná střela ale naštěstí v Tel Avivu nevybuchla, buď je sestřelili, nebo skončily někde v moři. Po týdnu bylo sjednáno příměří a situace se uklidnila. Kdyby se však napětí stupňovalo, byli bychom se s rodinou vrátili na Slovensko. Alespoň na čas.

Tento rozhovor vznikl pro první číslo newsletteru Atrium určeného především pro absolventy fakulty sociálních studií. Jak tuto formu komunikace vnímáte?

Velmi ji vítám. Je unikátní, mnohé jiné školy to nedělají v takové míře. Kdybych měl jít znovu na vysokou školu, rozhodně bych si opět vybral Masarykovu univerzitu. Podle mě je fakulta sociálních studií nejlepší fakulta sociálních věd, přinejmenším v regionu bývalého Československa.

Irena Diatelová
Autorka je studentkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Redakčně upraveno Ladou Poštulkovou, 
studentkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Původní rozhovor byl uveřejněn v newsletteru FSS MU Atrium (č. 1, květen 2013).

Publikováno v srpnu 2015

Tři slova, která mě charakterizují: Pracovitost, empatie, zvědavost.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Oběť, leadership, přesvědčivost.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Napadnou mě slova jako výborná atmosféra, osobní přístup pedagogů, nezapomenutelné zážitky a skvělé přátelství. Nejcennější schopnost, kterou jsem na FSS získal, je analytické myšlení. Právě to bylo klíčem k úspěchu v mé první práci, kde jsem po nějaké době vedl analytickou sekci celé firmy.