Limity technologického optimismu z pohledu sociální gerontologie
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Stárnutí 2021 : Sborník příspěvků z 5. gerontologické mezioborové konference |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Sborník_fulltext |
| Klíčová slova | gerontechnology; technological optimism; robot; Pepper; HUMR |
| Popis | Demografické změny ve světových populacích, které přispívají k bezprecedentnímu zvyšování podílu a počtu osob ve vyšším věku v čase koincidují se stejně bezprecedentním tech-nologickým vývojem v oblasti software, hardware a komunikačních technologií. Existuje téměř universální shoda, že technologický rozvoj by mohl být odpovědí na některé z palčivých otázek stárnutí společností. Zvýšení produktivity práce by mohlo pokrýt očekávaný výpadek mladé pra-covní síly nebo chytrá („smart“) řešení podpořit formy poskytování péče závislým seniorům. Do-datečný „push“ efekt měla například i opatření přijímaná společnostmi globálního severu v rámci opatření proti šíření koronavirové infekce způsobující nemoc COVID-19. Ve snaze poskytnou al-ternativní způsoby fungování společnosti bylo podporováno, nabízeno a někde i vyžadováno za-vádění ICT řešení do nejrůznějších oblastí společenského života, včetně e-governmentu, e-health a telemedicíny, online vzdělávání a komunikace v rodinách i v kontextu pečovatelských institucí. Aniž bychom pro to měli v tuto chvíli k dispozici komparativní empirická data, zdá se, že došlo k akceleraci, zrychlení, adaptace nových ICT řešení i mnohými seniory a seniorkami, kteří byli „tra-dičně“ považováni za digitální migranty, za osoby na druhé straně digitální propasti. Ve svém souhrnu by se tak mohlo zdát, že máme důvod k tzv. technologickému optimismu, tedy pocitu, že technologie jsou užitečné, bezpečné, dostupné a rychle se rozvíjející tak, aby byly všemi použi-telné a uživateli vítané do té míry, že budou moci odvrátit negativní dopady lidského bytí a ko-nání. V původním slova smyslu byl koncept technologického optimismu alternativou dnešních diskurzů udržitelného rozvoje tváří v tvář populačnímu boomu. Využití technologií pro zvládání přicházejících problémů poválečných baby-boomů a jejich dětí v pozdějších fázích jejich života je tak jakousi konceptuální odnoží těchto dnes již silně problematizovaných přístupů. V tomto pří-spěvku se zaměřím na vybrané limity gero(nto)technologického optimismu. Na základě předběžných výsledků projektu HUMR vytyčuji argumenty, proč technologický pokrok nemusí být kýženým řešením problémů stárnoucích společností. K diskusi nabízím kon-cepty rozpínající se od technologického ageismu v designu a marketingu moderních technologií a u osob, které jsou jejich nositeli; po různorodé efekty, jako např. efekt eskalátoru, tedy asyn-chronii adaptace na nové technologie a generační výměny; efekt „Babičky“ tj. pojetí seniorů jako ochránců tradic a starých způsobů; efekt objektivních limitů učení; efekt konkurenčních obsahů každodennosti; efekt technologické nedostatečnosti; efekt rychlého zastarávání nebo efekt kul-turního a hodnotového nastavení ne-uživatelů. Tyto multizdrojové a vzájemně se posilující vlivy pak vrhají nové světlo na roli technologií v procesu individuálního i demografického stárnutí a je-jich prožitku. |
| Související projekty: |