Hana D'Souza

Je správné předávat své vědomosti ostatním, říká doktorandka Londýnské univerzity

Životopis Hany D'Souza je už v jejích sedmadvaceti letech značně obsáhlý. Výčet vysokých škol, na kterých studovala, obsahuje kromě domovské Masarykovy univerzity také několik univerzit v zahraničí. Nynější doktorandka Londýnské univerzity se totiž už od začátku svého studia chtěla věnovat psychologickému výzkumu a přála si poznat nejnovější metody a teorie. Na fakultu sociálních studií se vrací jako pedagožka a předává své vědomosti ostatním.

Jméno a příjmení: Hana D'Souza (roz. Kyjonková)

Datum narození: 10. 7. 1986

Bydliště: Londýn

Studium na FSS: Bakalářské: Psychologie a Mediální studia a žurnalistika (2009).

Bakalářská diplomová práce:Soukromá řeč a typ aktivity u dětí předškolního věku

Práce a kariéra: Od roku 2010 do roku 2011 pracovala jako výzkumná asistentka Psychologického ústavu Akademie věd České republiky a Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny.  Na stejné pozici pokračovala i v Británii v Centru pro mozkový a kognitivní vývojna Birkbeck College, která je součástí University of London. O dva roky později se stala už plnohodnotnou součástí výzkumného týmu, který se zaměřuje na kojence a batolata s vývojovými poruchami a děti s rizikem autismu. Ve svém doktorandském projektu na Goldsmiths College se věnuje motorickému vývoji kojenců.

Věnujete se psychologii. Na co se konkrétně zaměřujete?

V době magisterského studia jsem se zabývala vývojem řeči u dětí. Zároveň jsem pracovala na projektu, který srovnával děti s různými vývojovými poruchami. Přitom jsem si všimla, že všechny děti měly problém s motorickým vývojem, proto jsem se zaměřila na tuto oblast. Momentálně se zabývám dětmi od tří do dvanácti měsíců.

Kromě fakulty sociálních studií jste studovala na univerzitě v Oxfordu, nyní jste doktorandkou v Londýně. Jak jste se k takovým příležitostem dostala?

Díky studiu v Brně jsem vyjela do zahraničí na University of Toronto. Nadchlo mě, jakým způsobem dělají výzkum. Po návratu domů mi bylo jasné, že se chci výzkumu plně věnovat. Bylo mi však také jasné, že v České republice zkušeností na úrovni zahraničních škol nezískám. Proto jsem odjela do Anglie.

Pro hodně studentů je představa studia v angličtině noční můrou. Jak jste to zvládala vy?

V Kanadě jsem s angličtinou opravdu bojovala. Musela jsem pořád číst a hlavně mluvit a mluvit. Na začátku jsem se učila nazpaměť i celé prezentace. Ale v momentě, kdy člověk vyjede do zahraničí, si řeč opravdu rychle vylepší. Musí prostě komunikovat. Takže ty, kteří se bojí, bych rozhodně povzbudila.

V čem se studium v České republice a v zahraničí liší?

V zahraničí se studenti učí uvažovat kriticky mnohem dříve než u nás. Také je tam větší interakce mezi studenty a učiteli. Vyučující navíc současně pracují na výzkumu v oblasti, kterou přednáší. To je důležitý pedagogický prvek – přijít se zajímavým tématem a ukázat jeho využití v praxi.

V čem je přístup vyučujících ke studentům jiný?

Na Oxfordu a Goldsmiths College, která je součástí Londýnské univerzity, je přístup ke studentům rozhodně individuálnější. Člověk dostává hodně detailní zpětnou vazbu. Každý student má také svého poradce, který ho provází celým studiem. Průběžná zpětná vazba v České republice není tak samozřejmá. Většinou ji student dostane až při hodnocení, což je škoda.

Jaký je cíl předmětů, které na fakultě sociálních studií vyučujete?

Především chci studentům ukázat zahraniční styl výuky a představit jim nové metody a teorie, které se jim mohou při jejich vlastní praxi v budoucnu hodit. I zpětná vazba od studentů je hodně pozitivní. Líbí se jim, jak jsme s kolegy pro věc zapálení.

Spolupracujete s fakultou i jinak?

Studenti mohou vyjet k nám na Londýnskou univerzitu do laboratoře na stáž, aby mohli získat praktickou zkušenost s vědou v zahraničí. Poznají, jak se laboratoř provozuje a jak se v ní pracuje. S fakultou spolupracuji také při výzkumu.

O návratu do České republiky nepřemýšlíte?

Domů se v brzké době vracet nehodlám. Mám pocit, že se toho musím ještě hodně moc naučit. Je důležité si nejdříve vybudovat kariéru v zahraničí, pak se mohu vrátit. Rozhodně bych ale chtěla zůstat ve výzkumu a současně učit. Myslím, že je správné, aby člověk předával své vědomosti ostatním.

 

Barbora Chudíčková
Autorka je absolventkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Redakčně upraveno Petrem Vašků,
studentem Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Původní rozhovor byl uveřejněn v newsletteru FSS MU Atrium (č. 2, prosinec 2013).

Publikováno v srpnu 2015

Tři slova, která mě charakterizují: Zvídavá, aktivní, vytrvalá.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Inovativní, podnětná, zajímavá.

Co čekám od budoucnosti:Rozvoj a prohloubení svých výzkumnických dovedností, jak to jen bude možné, abych pak jednou mohla založit svou vlastní laboratoř.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Progresivní, individuální přístup a otevřenost k diskuzi. Vzpomenu si také na svůj přerod ze studentky v kolegyni. Klíčová pro mne byla docentka Lenka Lacinová, která je na katedře psychologie zárukou kvalitního výzkumu. Motivovala mě ke vstupu do světa vědy a dosud mi poskytuje neustálou podporu nejen ve výzkumných aktivitách.

Mezi čtyřma očima: I když zaneprázdněné Haně D'Souza mnoho volného času nezbývá, snaží se jej věnovat rozmanité londýnské kultuře. Za Lamanšským průlivem však postrádá rodinu, kamarády z univerzity a svíčkovou. Snad i kvůli ní se do Brna vrací a studentům FSS ukazuje zahraniční styl výuky. „Pokud chtějí někteří vypracovat diplomku, jejíž téma mi bude blízké, můžou se na mě obrátit,“ slibuje D'Souza. Domovská fakulta ji prý pro studium v zahraničí i kariéru výzkumnice připravila perfektně. „Ocenila jsem hlavně průpravu ve statistice a metodologii. S těmito předměty často bojují studenti u nás i v zahraničí,“ dodává.

Životní motto: Mnohému se naučit a předávat své vědomosti ostatním.