Hana D'Souza

Věnujete se psychologii. Na co se konkrétně zaměřujete?

V době magisterského studia jsem se zabývala vývojem řeči u dětí. Zároveň jsem pracovala na projektu, který srovnával děti s různými vývojovými poruchami. Přitom jsem si všimla, že všechny děti měly problém s motorickým vývojem, proto jsem se zaměřila na tuto oblast. Momentálně se zabývám dětmi od tří do dvanácti měsíců.

Kromě fakulty sociálních studií jste studovala na univerzitě v Oxfordu, nyní jste doktorandkou v Londýně. Jak jste se k takovým příležitostem dostala?

Díky studiu v Brně jsem vyjela do zahraničí na University of Toronto. Nadchlo mě, jakým způsobem dělají výzkum. Po návratu domů mi bylo jasné, že se chci výzkumu plně věnovat. Bylo mi však také jasné, že v České republice zkušeností na úrovni zahraničních škol nezískám. Proto jsem odjela do Anglie.

Pro hodně studentů je představa studia v angličtině noční můrou. Jak jste to zvládala vy?

V Kanadě jsem s angličtinou opravdu bojovala. Musela jsem pořád číst a hlavně mluvit a mluvit. Na začátku jsem se učila nazpaměť i celé prezentace. Ale v momentě, kdy člověk vyjede do zahraničí, si řeč opravdu rychle vylepší. Musí prostě komunikovat. Takže ty, kteří se bojí, bych rozhodně povzbudila.

V čem se studium v České republice a v zahraničí liší?

V zahraničí se studenti učí uvažovat kriticky mnohem dříve než u nás. Také je tam větší interakce mezi studenty a učiteli. Vyučující navíc současně pracují na výzkumu v oblasti, kterou přednáší. To je důležitý pedagogický prvek – přijít se zajímavým tématem a ukázat jeho využití v praxi.

V čem je přístup vyučujících ke studentům jiný?

Na Oxfordu a Goldsmiths College, která je součástí Londýnské univerzity, je přístup ke studentům rozhodně individuálnější. Člověk dostává hodně detailní zpětnou vazbu. Každý student má také svého poradce, který ho provází celým studiem. Průběžná zpětná vazba v České republice není tak samozřejmá. Většinou ji student dostane až při hodnocení, což je škoda.

Jaký je cíl předmětů, které na fakultě sociálních studií vyučujete?

Především chci studentům ukázat zahraniční styl výuky a představit jim nové metody a teorie, které se jim mohou při jejich vlastní praxi v budoucnu hodit. I zpětná vazba od studentů je hodně pozitivní. Líbí se jim, jak jsme s kolegy pro věc zapálení.

Spolupracujete s fakultou i jinak?

Studenti mohou vyjet k nám na Londýnskou univerzitu do laboratoře na stáž, aby mohli získat praktickou zkušenost s vědou v zahraničí. Poznají, jak se laboratoř provozuje a jak se v ní pracuje. S fakultou spolupracuji také při výzkumu.

O návratu do České republiky nepřemýšlíte?

Domů se v brzké době vracet nehodlám. Mám pocit, že se toho musím ještě hodně moc naučit. Je důležité si nejdříve vybudovat kariéru v zahraničí, pak se mohu vrátit. Rozhodně bych ale chtěla zůstat ve výzkumu a současně učit. Myslím, že je správné, aby člověk předával své vědomosti ostatním.

Barbora Chudíčková
Autorka je absolventkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Redakčně upraveno Petrem Vašků,
studentem Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Původní rozhovor byl uveřejněn v newsletteru FSS MU Atrium (č. 2, prosinec 2013).

Publikováno v srpnu 2015