Tomáš Urubek

„Znalosti z FSS využijete v jakémkoliv oboru“

 Život Tomáše Urubka nabral po studiu politologie rychlý spád. S čerstvě nabytým diplomem nastoupil na ministerstvo vnitra a v odboru azylové a migrační politiky vede oddělení zahraničních vztahů dosud. Dva roky také pracoval ve Vídni. Na svou alma mater rád vzpomíná. „Brno je v Česku pro studium nejlepším místem,“ tvrdí přesvědčeně absolvent fakulty sociálních studií.

Jméno a příjmení: Tomáš Urubek

Datum narození: 14. 6. 1976

Bydliště: Praha

Studium na FSS: Rigorózní zkouška (PhDr): Politologie (2003).

Rigorózní práce: Vývoj a postavení Hnutí za demokratické Slovensko – Lidové strany ve slovenském stranicko-politickém systému

Práce a kariéra: Po ukončení magisterské politologie v roce 1999 nastoupil Tomáš Urubek na odbor azylové a migrační politiky na ministerstvu vnitra. Na počátku tisíciletí učil semestr na FSS, avšak práci na ministerstvu upřednostnil před akademickou kariérou. V letech 2006 a 2007 pracoval na Mezinárodním středisku pro rozvoj migrační politiky(ICMPD) ve Vídni. Poté se vrátil na migrační odbor ministerstva vnitra, kde vede oddělení zahraničních vztahů a informací o zemích původu.

Kdy jste se rozhodl, že budete studovat politologii?

Snad ve čtvrté třídě, kdy mi poprvé ukázali učebnici vlastivědy. Studovat politické vědy jsem chtěl odjakživa. Narodil jsem se s vášní pro studium, poznávání nového a ponoření se do problémů. Byl jsem proto rád, když po sametové revoluci obor politologie na Masarykově univerzitě vznikl. K němu jsem si přidal jako řemeslnou vědu právo. Politologie ale pro mě vždy stála výš, je to umění.

Odkud jste získal informace o fakultě?

Dostat se v roce 1994 k informacím bylo daleko obtížnější než dnes. Museli jsme si kopírovat Učitelské noviny, jejichž náklad byl limitovaný. Na zadní straně novin byl výčet nabízených oborů. Politologie byla neuvěřitelně prestižním oborem, byl o ni neuvěřitelný zájem, takže mě od ní odrazovali. Já jsem si ale docela věřil.

Proč jste se rozhodl právě pro brněnskou FSS?

Brněnská politologie a příbuzné obory jsou rozhodně nejlepší v republice. Nevěděl jsem to samozřejmě takto jistě, když jsem si školu vybíral, ale při studiu jsem k tomu dospěl. Dalších patnáct let na ministerstvu jsem se v mém názoru pouze utvrzoval. Vysoká odbornost, skvělý přístup ze strany učitelů i studentů a prostor ryze studentského města vytváří správný mix důvodů, proč je Brno nejlepší.

Co vás po nástupu na univerzitu překvapilo?

Pocházím z malého města, takže zpočátku pro mě bylo Brno opravdu velký svět. Navíc se čerstvě po revoluci země ekonomicky, společensky i kulturně otevírala. Najednou se dalo volně cestovat, psát, vydávat a číst knihy. Objevovaly se nové příležitosti pro univerzitu i pro mě.

Vyrazil jste například studovat do zahraničí?

Možnosti se tehdy teprve rodily, ale už zpočátku jsme vyrazili na stáž do Bratislavy. Také jsme jako studenti magisterského ročníku vydali pod hlavičkou Mezinárodního politologického ústavu sborník. Univerzita byla inovativní a lidé plni entuziasmu, což jí zůstalo. Nyní ale mají studenti úplně jiné příležitosti díky Erasmu, zahraničním stážím či jiným projektům. To jsme tehdy ještě neměli.

Našel jste si uplatnění jednoduše?

Po škole jsem si mohl vybírat z velkého množství nabídek a těšil jsem se, až své poznatky využiji v praxi. Rozhodl jsem se pro migraci a nemohl jsem si zvolit lépe. Kdybych se ale vrhl na jakýkoliv příbuzný obor, nebyl by to díky metodologické průpravě školy problém. Fakulta nás naučila, jak se dostat k informacím i za využití omezených prostředků. To uplatníte v kterémkoliv oboru.

Připravila vás škola na pracovní život?

Přes mladickou naivitu jsem byl na práci připraven skvěle. Vyučující nastolili rovnováhu mezi teorií a praxí, přičemž důležitá je zejména teorie. Na praxi vás totiž žádná škola fakticky nepřipraví. Realita je natolik silná, že první půlrok jen nevěřícně žasnete, cože to se kolem děje. Musíte proto stavět na svých teoretických znalostech, protože s praktickými dovednostmi si ve většině zadání neporadíte. Studenti to často nechápou, zjistí to až později ve své profesi.

Rozvíjela fakulta i vaše sociální dovednosti?

Od začátku nás škola nutila k týmové práci, což je nezbytná součást mnohých zaměstnání. Kladla na nás také velkou zodpovědnost. Nastavila nám sice dobré podmínky skrze publikační činnost a různé konference, ale zbytek jsme si už museli zasloužit sami. 

Kdy jste si poprvé uvědomil, že vám studium skutečně k něčemu je?

Konkrétně: Na rozdíl od některých kolegů, často právníků, umím dobře napsat politický text. Bez toho se přitom na vysoké pozici nebo při jednání s Evropskou unií neobejdete. A obecně: Brzy po nástupu na ministerstvo se mi potvrdila platnost mnoha politologických poznatků a teorií. Třeba že když instituce ztratí formálně některé kompetence, je schopna vytvářet nadbytečné úkoly. Učitelé nám také vštípili mix dalších zužitkovatelných znalostí z historie, sociologie a filozofie.

Petr Vašků
Autor je studentem Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Foto: Petr Vašků.

Publikováno v srpnu 2015

Tři slova, která mě charakterizují: Nezlomnost, pracovitost, otevřenost.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Nepředvídatelnost, adrenalin spojený s flexibilitou, nemožnost zapadnout do stereotypu.

Co čekám od budoucnosti: Doufám, že moje práce bude mít stále význam a budu v ni věřit. Taky čekám, že mi poroste zahrada a já příští rok zasadím více stromů. V neposlední řadě chci být stále zdravý, ať si můžu užívat života se vším, co obnáší.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Vzpomenu si na zakladatele brněnské politologie a vynikajícíodborníky Petra FialuVladimíra Čermáka a Maxmiliána Strmisku i na spolužáky, jejichž úspěšnou kariéru s potěšením sleduji. Napadne mě takyPetrov – mládí, láska a zážitky. Nebo taky koleje, kde jsem jedl nudle za osm korun a bral tatranky spolubydlícím.

Mezi čtyřma očima: Když Tomáš Urubek zrovna neřeší nečekaný přílet azylantů na letiště Václava Havla, zajde si rád do divadla nebo vyjede do Bedřichova na běžky. „Závidím všem lidem z Liberce, že každý večer po práci mohou vyrazit na běžeckou stopu,“ říká s úsměvem. Nezůstává však pouze za humny. Procestoval celou jižní a východní Asii, Blízký východ či Afriku. Do sbírky brzy zařadí i Amazonii. Ve třiceti osmi se mu také splnil velký sen. Zřídil si pracovnu ze všech stran obklopenou knížkami. „Někdy jenom sedím v ušáku a doufám, že do mne samovolně vplouvá jejich moudrost,“ dodává v nadsázce. V posledních letech se však nejraději stará o svou zahradu, ve které nadšeně vysazuje nové stromy. „Konečně jsem plně pochopil Karla Čapka,“ glosuje.

Životní motto: Člověk musí najít rovnováhu mezi prací, vlastním rozvojem a rodinou. Prostě selským rozumem dojít k buddhistickým pravdám.