Pozdrav svobodné vlasti : diskursivní analýza Mahenovy básně reagující na 28. říjen 1918
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Text představuje diskursivní analýzu jedné jediné básně Jiřího Mahena vydané v bezprostřední souvislosti se vznikem Československa 28. října 1918. Po provedené analytické části diskursivní analýzy dochází text k ústřednímu diskursivnímu modelu nalezenému ve zkoumané básni. Konstruované vztahy mezi aktéry básně mají nejblíže životu ve včelíně (vlast), v němž se vše točí kolem královny-matky (matka-vlast jako personifikovaná vlast), s včelami-dělnicemi (věrní občané), případně i trubci (ne-věrní občané). „Včelí matka(-vlast)“ je v centru vší pozornosti a zároveň zaujímá veškerý prostor nárokovaný my-skupinou, tedy Čechoslováky, respektive Čechy. Tento diskursivní model se jeví jako velmi výhodný v situaci, kdy je třeba mobilizovat všechny síly příslušníků my-skupiny ve prospěch vznikajícího státu, jenž zatím nemá jasné hranice, ani ukotvení v Evropě, a jehož budoucnost může být nejistá nebo problematická. Další funkcí tohoto diskursivního modelu je zastírat reálné sociální rozpory uvnitř my-skupiny tím, že se zdůrazněním společného národního cíle ze sociální reality vyloučí parciální sociální zájmy jednotlivých společenských vrstev, a samozřejmě i konflikty mezi nimi. Diskursivní model včelína s královnou-matkou v centru měl tedy zřetelně sociálně harmonizační (konzervativní) charakter. V samém středu královny-matky si pak lze představit soudobé politické, ekonomické a kulturní elity s dvojdomou rolí vůdců, tedy těch, kdož kráčejí v čele zápasu – v tomto případě národního o národní stát – zároveň však těch, kteří se nacházejí v epicentru podstaty přežívání, jak o ní uvažoval Elias Canetti ve své Mase a moci. Diskurs včelína s královnou-matkou uprostřed – tedy s vůdci a elitami – tak v posledku souběžně posiluje privilegované postavení těchto elit a vůdců, dodává jim jako královnám-matkám nimbus dárců a udržovatelů rodu (národa), pro něž se mají neprivilegovaní příslušníci národa/společnosti obětovat v podobě těl coby stavebního materiálu tvořícího hradby, za nimiž vůdci, respektive elity (déle) „přežijí“. To je samo o sobě poněkud absurdní, ba groteskní vyznění básně vytvořené někdejším anarchistickým bouřlivákem. |