Historie budovy

Budova Fakulty sociálních studií

Budova v Joštově ulici č. 10, ve které od roku 2005 sídlí Fakulta sociálních studií (FSS) Masarykovy univerzity, byla postavena jako třetí objekt německého vysokého učení technického mezi lety 1906-1910 podle návrhu architekta Ferdinanda Hracha.

V budově se nachází tři velké posluchárny s kapacitou 200 míst, desítky učeben, televizní a rádiové studio. Sídlí zde studentské Rádio R. Srdcem fakulty je zastřešený vnitroblok, takzvané atrium se světelnými sloupy. Často hostí debaty, výstavy i koncerty. Přímo nad prostorem atria se mezi venkovními zdmi fakulty ukrývá dvoreček, který je přístupný po celý rok.

V pravé části budovy v přízemí se nachází knihovna fakulty, která nabízí na 85 tisíc svazků a poskytuje vědecké a studijní zázemí návštěvníkům každý den v týdnu kromě neděle. Vedle knih, časopisů a e-knih nabízí i 7 studoven a několik seminárních místností. Její interiér stále odkazuje na původní záměr stavby a nese tedy prvky technické školy.

Budova Fakulty začala psát své dějiny v polovině 19. století, kdy se k Brnu připojila nejbližší předměstí za hradbami. V roce 1858 pak byly zbořeny městské hradby a v letech 1860-1863 byla vypsána urbanistická soutěž na rozšíření města včetně vybudování nového náměstí, dříve Radwitplatz (Radwitovo náměstí), dnes Žerotínovo. Dnešní sídlo Fakulty sociálních studií vzniklo podle návrhu architekta Ferdinanda Hracha jako třetí objekt německé techniky, takzvaná. Neugebäude.

Budova Fakulty má lichoběžníkový tvar, který může působit dojmem architektonického záměru, ve skutečnosti je ale určen dvěma starodávnými cestami, dnešní Joštovou a Marešovou ulicí. Potkávaly se zde městské hradby a původní obec Švábka. V roce 1902 byly vykoupeny tzv. Fischerovy domy, které bránily nové zástavbě, v letech 1905 a 1906 vznikl stavební projekt Neugebäude, na podzim roku 1906 začala stavba samotná prvním výkopem. Za dva roky již bylo možné užívat větší část budovy k výuce, 5. listopadu 1910 byl slavnostně položen závěrečný kámen stavby.

Na fasádě budovy jsou patrné dekorativní prvky pozdního historismu: grotesky a emblémy architektury, chemie, elektroinženýrství a stavebního inženýrství. Právě tyto obory našly v Neugebäude přístřeší. Motivy sovy symbolizují vědění, moudrost a vzdělání, dubové listí pak odkazuje na fakt, že škola byla německá. Úzkou část budovy zdobí tři personifikované alegorie: elektroinženýrství, společně architektura a stavitelství a chemie.

Za jejími zdmi se nachází dvě velké posluchárny, které zabírají tři patra stavby a celkem pojmou na 500 návštěvníků a byly v tomto místě i při vzniku budovy. Pod nimi je v současné době kancelář děkana v pravé straně a tajemnice fakulty v levé straně budovy. Ve zvýšeném přízemí sídlí studijní oddělení Fakulty.

Kříž v travnaté ploše pod okny děkanátu odkazuje na původní zástavbu, konkrétně na obec Švábka. Ta byla od 13. století tvořena ulicí pod Špilberkem s vinicemi a zahradami. Měla vlastního rychtáře a radního. Od konce 16. století byla v majetku brněnských jezuitů jako součást statku Řečkovice. Po roce 1782 se stala součástí panství Královo Pole. A právě z této doby pochází dodnes poslední památka na tehdy samostatnou obec před městskými hradbami - kříž s původně německým nápisem. Dnes je nápis v českém jazyce a zjednodušen, Kristův korpus byl v průběhu 19. století nově vyměněn. O travnatou plochu se stará Veřejná zeleň města Brna, Fakulta sociálních studií usiluje o její adoptování a plánuje zde kolem kříže vysít luční kvítí a rostliny.

Po druhé světové válce bylo Německé technické učení zrušeno a jeho vybavení a budovy byly rozděleny mezi českou techniku, dnes VUT a Masarykovu univerzitu. Budovy kolem Komenského náměstí nakonec získala všechny Lékařská fakulta. V budově dnešní Fakulty sociálních studií se nejprve vyučovala farmacie, později ji plně využívali medici. Teprve s přesunem Lékařské fakulty do kampusu v Bohunicích byly stavby kolem Komenského náměstí nově zrekonstruovaný.

Budova v Joštově 10 prošla výraznými změnami v letech 2003-2005, kdy se částečně změnila i vnitřní dispozice z laboratoří a dílen na učebny a pracovny, které lépe vyhovují sociálněvědním oborům. Vzniklo zastřešené atrium a tím i dvorek na úrovni třetího patra. Výrazně se také rozšířil prostor pro knihovnu. V pátem patře bylo zařízeno rozhlasové studio, televizní studio a multimediální laboratoře. V suterénu funguje přívětivá kavárna a spolková místnost.

Na původní účel stavby (německá technická škola), odkazuje i výzdoba ve vstupnní hale. Opakují se zde motivy dubové ratolesti a technických oborů použité již na venkovní fasádě. Kromě dvou karyatid, které symbolizují teoretické a praktické dovednosti, se zde nachází i čtyři reliéfy symbolizující obor chemie, architektury, strojírenství a stavebního a pozemního inženýrství.

Ve středu budovy vzniklo zastřešením vnitrobloku v letech 2003-2005 prostorné atrium. Od roku 2018 nese jméno jednoho ze zakladatelů a prvního děkana Fakulty sociálních studií Iva Možného. Nový vnitřní prostor byl doplněn o světelné sloupy. Kolem středu celé budovy byly obnoveny průběžné chodby, které lépe vyhovují myšlecne potkávání a společenskovědnímu bádání.

Až do rekonstrukce sem byl možný vjezd průjezdem z ulice Marešova. V letech 1945-2003, kdy zde sídlila Lékařská fakulta, bylo ve vnitrobloku parkoviště. Namísto vysokých schodů amfiteátru byl polopodzemní bunkr na skladování radioaktivních materiálů, který medici využívali v radiotechnické laboratoři.

Za časů německé techniky sloužila velká část suterénu pro pokusy profesora Viktora Kaplana s vodní turbínou. V budově bylo několik větších učeben a laboratoří, ale i dvě velké posluchárny a slavnostní sál. V podstřeší se nacházela meteorologická stanice a fotoateliér. Temná komora byla v prvním patře. V místech dnešní knihovny byly laboratoře těžkého strojírenství.

Vjezd z Marešovy ulice byl zachován jako zadní vchod do Fakulty. Vedle něj je od roku 2018 malá socha sedícího muže. Je to podobizna Iva Možného, která zde byla odhalena u příležitosti dvacetiletého výročí Fakulty sociálních studií v dubnu 2018. Autorem je Jiří Sobotka, na její vznik dohlížela manželka Iva Možného Lenka.

Atrium slouží jako prostor k neformálnímu potkávání, často zde bývají také výstavy. Amfiteátr, který na atrium volně navazuje hostí debaty či koncerty. Zastřešením Atria v úrovni třetího patra vznikl dvorek, který je mimo zimní měsíce také přístupný.

Dvorek FSS, je terasa, která vznikla zastřešením atria v letech 2003 - 2005. Ttvoří přírodní foyer k přilehlé aule a konají se tu neformální části slavnostních akcí Fakulty. Mimo zimní měsíce je volně přístupný a studující i zaměstnanci jej využívají k odpočinku nebo setkávání.

Od podzimu 2006 tento prostor zdobí plastika Promethea od Jaromíra Garguláka. Je zhotovena převážně ze žlutého a červeného bronzu a symbolizuje bájného Promethea jako stvořitele člověka, který jej vymanil z přírodního stavu a vychoval v rozumnou bytost.

Na prostor terasy navazuje aula. Je to jedna ze tří největších poslucháren, které v budově v Joštově ulici 10 jsou. Kapacita při přednáškách je 200 posluchačů.

Tento prostor sloužil jako velká posluchárna a místo pro slavnostní ceremonie již při vzniku stavby, tedy na začátku dvacátého století. Architekt Ferdinand Hrach ji situoval do klidnější Marešovi ulice. Původně se do takzvaného Slavnostního sálu vstupovalo z opačné strany než dnes, sousedilo s ním menší předsálí, které někdy sloužilo jako zasedací místnost. Dnes jsou z něj dvě učebny.

Po obvodu stěn bylo dle dostupných zdrojů původně dřevěné táflování s hlubokými nikami, které se nedochovalo. Na historii stavby odkazuje kazetový strop, pod ním si můžeme povšimnout reliéfové výzdoby, která byla inspirována barokními formami. Opakují se také florální motivy, převážně olivová a dubová ratolest odkazující na německý původ školy.

V letech 1945-2003, kdy v budově sídlila Lékařská fakulta sloužila dnešní aula jako tělocvična. Galerie byla zaslepena, pod ní stál basketbalový koš, před okny do Marešovy ulice byly instalovány ribstole.

Po rekonstrukci v letech 2003-2005 se prostor vrátil svému původnímu záměru a slouží jako posluchárna a slavnostní sál. Konají se zde promoce, imatrikulace a jiné slavnostní ceremonie. Při nich je na galerii umožněn přístup členům hudební kapely. Jinak se na balkon z bezpečnostních důvodů nechodí.

Na historii budovy jako technické školy odkazuje kromě výzdoby i mostový jeřáb, který je dodnes v jedné ze studoven fakultní knihovny. Knihovna se rozkládá v celém pravém přízemním křídle budovy a části suterénu. Nachází se zde 7 studoven a několik seminárních místností. Studovny jsou označeny barvami, oblíbená je oranžová studovna, která svým zařízením připomíná obývací pokoj.

V místech dnešní knihovny probíhala při vzniku budovy praktická výuka strojního inženýrství, stály zde obráběcí stroje, frézky a podobné průmyslové vybavení. Vyučoval zde i profesor Viktor Kaplan, vynálezce vodní kaplanovy turbíny, odkazuje na něj pamětní deska na jednom ze sloupů v červené studovně. Dodnes se zde nachází také mostový jeřáb.

Po druhé světové válce, kdy v budově sídlila Lékařská fakulta, zde také byla knihovna, zabírala ale menší část než dnes. Prostory se dočkaly rekonstrukce v letech 2003-2005, kdy se sem přestěhovala Fakulta sociálních studií a knihovně bylo vyčleněno výrazně víc místa.

Ústřední knihovna Fakulty sociálních studií se pravidelně umisťuje na předních příčkách mezi oblíbeností knihoven Masarykovy univerzity.

Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity byla založena v roce 1998 a v této budově sídlí od roku 2005. V současnosti nabízí 14 studijních bakalářských programů, 19 magisterských a také doktorské studium. Každoročně přivítá více než 1 300 nových studentek a studentů a ročně na ní promuje přes šest set absolventů a absolventek. Pod její střechnou se vyskytuje přes 3 tisíce studujících, více než 250 vědeckých a neakademických pracovníků a pracovnic a je jednou z 10 fakult Masarykovy univerzity. Studovat zde zájemci mohou obory od politologie a psychologie, až po mediální studia, sociologii či sociální práci.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.