David Oplatek

S jakou cílovou skupinou vaše občanská poradna pracuje?

Pracujeme s mládeží, cizinci, lidmi se zdravotním a mentálním postižením, seniory a podobně. Obecně to jsou lidé v těžké životní situaci. Poskytujeme jim právní rady, ale zabýváme se i problematikou dluhů a bydlení. Od června 2014 spolupracujeme také s oběťmi trestných činů.

Proč se zaměřujete právě na ně?

Péče o oběti trestných činů není dostatečná v sociálně-terapeutické rovině, ani v rovině právních informací. Zatímco pachatelé právního zástupce mají, mohou se opřít o jeho rady, oběti často neznají ani svou pozici a vystupují jako svědci a poškození. Policisté se k nim mnohdy nechovají ohleduplně, nevysvětlí, na co mají a nemají nárok. Oběti často ani nevědí, jaké informace o nich budou v trestním spisu.

Pomáháte také lidem řešit problémy s bydlením. Kdo se na vás nejčastěji obrací?

Největší část, asi deset až patnáct procent, jsou lidé v důchodovém nebo předdůchodovém věku. Hlavně osaměle žijící senioři se v dnešní době stávají rizikovou skupinou. Hospodaří s velmi nízkými příjmy, a když se zavážou ke splátkám, mohou o bydlení i přijít. Těžko ho získají jinde, a často končí na ubytovnách.

Jak řeší jejich problémy brněnský magistrát?

Nejen magistrát, ale i jednotlivé městské části dělají jen kapku toho, co by mohly. Je sice hezké gesto, když město přenechá byty Armádě spásy, situaci to ale neřeší. Ceny nájmů v městských bytech se přibližují cenám soukromých vlastníků a bytový fond se kvůli privatizaci spíše zmenšuje, nové byty se nestaví. Rozhodně je co zlepšovat.

Bydlíte v Bratislavské ulici, v jedné ze sociálně vyloučených lokalit v Brně. Zaznamenal jste v ní proti minulosti nějaké změny?

V Bratislavské ulici jsem pracoval v romském středisku Drom. Přestěhoval jsem se tam před osmi lety, chtěl jsem pozorovat změnu čtvrti. Hlavně v posledních pěti letech se vyvíjí neskutečným způsobem, město investuje a opravuje. Veřejné investice jsou signálem pro soukromé investory, kteří v oblasti staví i hotely. Přichází studenti, ale i spousta rodin z majoritní společnosti. Nemají předsudky vůči Romům, do Bratislavské se stěhují nastálo. Lákají je větší prostory a nižší ceny nájmů.

Takže původní obyvatelé se stěhují pryč?

Zatím to není zmapované. Domnívám se, že někteří migrují po Brně, z ubytovny na ubytovnu, nebo bydlí u známých. Zřejmě se stěhují i do méně atraktivních sídlišť – například do Bohunic či Líšně. Ale je to jen má domněnka.

Patříte mezi pořadatele brněnského Ghettofestu. Jak vznikl nápad uspořádat jej?

Myšlenka se zrodila v hlavě mého souseda. Chtěli jsme nějakou dobu ve čtvrti žít a se sousedy se domluvit, jak místo rozvíjet. Brno bylo terčem pravidelných nenávistných rasistických pochodů. Ve stejném termínu jsme proto udělali akci úplně opačného charakteru.

Má veřejnost o takovou akci zájem?

První rok přilákal spoustu lidí. Měli jsme obavy o bezpečnost, ale naštěstí se žádná ze zlých předtuch nenaplnila. Byla to příjemná sousedská akce. A mně jako člověka, který na festivalu zajišťuje různé přednášky a besedy, příjemně překvapil zájem veřejnosti o sociální problematiku.

Irena Diatelová 
Autorka je studentkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Redakčně upraveno Petrem Vašků, 
studentem Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Původní rozhovor byl uveřejněn v newsletteru FSS MU Atrium (č. 3, květen 2014).

Publikováno v srpnu 2015