Jitka Fürst

„Práce v rádiu je dril. Musí vás bavit“

 Říká o sobě, že vždy dělala jen to, co ji baví. A tvrdí to i o své dnešní profesi. Jitka Fürst, absolventka mediálních studií a žurnalistiky na fakultě sociálních studií, je ředitelkou českého rádia Evropa 2. Stejnou pozici zastává také v jeho slovenské pobočce.

Jméno a příjmení: Jitka Fürst (roz. Augustinová)

Bydliště: Praha / České Budějovice

Studium na FSS: Bakalářské: Mediální studia a žurnalistika, Sociální politika a sociální práce (2005); magisterské kombinované: Sociální politika a sociální práce (2009).

Magisterská diplomová práce: Návrh zlepšení interní komunikace na městském úřadě. Bakalářská diplomová práce: Aplikace clusterové analýzy v televizním výzkumu středoškolského publika.

Práce a kariéra: V letech 2005 až 2007 působila jako výzkumná analytička pro společnost Lagardere. V letech 2007 až 2011 pak byla PR manažerkou a mluvčí města Český Krumlov. Od roku 2011 je ředitelkou rádia Evropa 2, od ledna 2014 vede i jeho slovenskou pobočku.

Není to v jednatřiceti letech příliš rychlý postup kariéry?

 Za pár let budu muset jít na mateřskou, a budu doma přemýšlet, co dělat dál (směje se). Ne, vážně. Je to vrchol, ano, ale nemyslím si, že bych se na něj dostala moc rychle. Jinde jsou na takových pozicích lidé ještě mladší. Navíc mám na starost rádio pro mladé. Je třeba, aby to dělal někdo, kdo je blízko cílové skupině a žije tím, je ochotný řešit, co mladí chtějí a čím je zaujmout.

Ve stejném rádiu jste působila už dříve, odešla jste – poté jste se opět vrátila. Proč?

Do společnosti Lagardere, která rádio vlastní, jsem nastoupila po škole, hledala jsem stálý příjem. Zpracovávala jsem strategické analýzy a průzkumy pro všechna rádia ve skupině. Měla jsem zmapovaný trh i fungování a výkon rádií, byla jsem tedy schopná říct, co kde nefunguje a jak to napravit. Časem jsem ale hledala možnost růstu. Rozhodla jsem se vrátit do jižních Čech, pracovala jsem jako mluvčí Českého Krumlova, po volbách jsem však odešla. Já nad sebou vždycky potřebuju někoho, kdo si mojí práce váží, ví, že něco umím, a chce po mně víc. Krátce jsem potom pracovala jako marketingová ředitelka v pivovaru, jen dva měsíce, a poté jsem dostala nabídku na pozici ředitelky v Evropě 2.

Vystudovala jste žurnalistiku, ale prací v novinách jste se nikdy neživila. Vy jste novinářkou být nechtěla?

Chtěla. Psaní mě bavilo, už na střední škole mi vyšlo pár takových těch dětských naivních článků. Ve škole mě psaní chytlo ještě víc, ale v novinách jsem nakonec strávila jen povinnou praxi, lákalo mě spíš rádio a produkce. Na studijním oboru bylo totiž unikátní to, že nás naučil analyticky uvažovat, přemýšlet, jak se chovat k datům a textům. Získala jsem úplně jiný náhled, návod, jak strukturovat myšlení. Chytly mě programy, jako je SPSS, a analýzy a už jsem u nich zůstala.

Co vás na rádiových datech zajímá, co vše se z nich dá vyčíst?

Sleduju různé cílové skupiny a ukazatele, jako je například poslechovost nebo doba poslechu. Nejdůležitější je přirozeně poslechovost denní, ale dobrý indikátor je i poslechovost týdenní. Ukazuje, alespoň zčásti, jak nám funguje marketing. Pokud při pohledu na různé cílové skupiny zjistíte, že jste sice úspěšně oslovili mladé posluchače, ale utíkají vám ti starší, tak je program buď infantilní, nebo hrajete moc progresivní hudbu. Takových ukazatelů je víc.

Podle čeho tedy – například hudbu – vybíráte?  

Děláme si hudební testy, máme specifikovanou skupinu, na které testujeme, co se lidem líbí a co ne. Na nasazování hudby se podílím i já. Sedíme vždy spolu s hudební manažerkou a řešíme co vybrat. Momentálně by například cokoliv, co vydá Katy Perry, Miley Cyrus nebo Lady Gaga, mělo fungovat. Zajímavým příkladem jsou pak třeba Coldplay. Skvělá kapela, která vyprodává haly, ale nám se chytly jen dva jejich songy.

Podle čeho vybíráte moderátory?

Musí být dobří, něčím zajímaví, mít charisma. Musí být duchem mladí, můžou být trochu ujetí, to není problém. Nesmí moc tlačit na pilu a nesmí být sami ze sebe hotoví, protože jakmile začnou mít pocit, že jsou slavní, je konec. Vybírám si i podle vizáže. Jsme sice rádio, ale když je člověk vizuálně zajímavý, má potenciál, lidi si ho zamilují a tím spíš se s ním ztotožní. A musí to být lidé, kteří mají rádio rádi, protože je to dril. Vezměte si Leoše Mareše a Patrika Hezuckého, už patnáct let vstávají, aby byli v šest v práci. Přijít později, to neexistuje. Ale právě takový režim někdy lidem pomáhá v dalším profesním růstu.

Působíte i na Slovensku, dá se říci, že se průměrný český a slovenský posluchač v něčem liší?

Rozdíly jsou velké. Slováci se projevují otevřeněji, rychleji reagují, jsou impulzivnější. Na Slovensku také rychleji zafungují hudební novinky – rychleji se stanou hitem nebo se naopak ukáže, že hitem nebudou.

Při pohledu na zahraniční hitparády se zdá, že do Česka některé věci přichází později. Je to tak?

Některé novinky uměle brzdíme. Třeba zpěvačka Rihanna vydávala poměrně hodně singlů rychle za sebou, a nám se kolikrát stalo, že než jsme z jednoho singlu rotacemi ve vysílání udělali hit, ona už vydala další. Nemůžeme ale potenciál takové písně zabít, proto s nasazením další prostě počkáme. Na české posluchače se musí pomaleji. Když je něco superhit, hrajeme ho zhruba každé tři hodiny, víc lidé nevydrží. Ale například v Americe se taková věc hraje každou hodinu.

Tradiční média dnes své posluchače, diváky a čtenáře ztrácí. Je tomu tak i u vás?

Podle výsledků poslechovost rádia neklesá, a to ani u mladých lidí, což je dobré znamení. Ale samozřejmě víme, že možnosti digitálního trhu jsou obrovské, takže máme rozjetou řadu jiných projektů. Jsme nejposlouchanější internetové rádio v Česku a snažíme se klasické rádio spojit s něčím víc, ať už je to streamové vysílání, webrádia, která máme žánrové rozdělená, nebo různé aplikace. Snažíme se být multimediální.

Bude to stačit? Lidé mnohem více hledají specifické mediální obsahy, na mainstream už tolik neslyší.

Věřím, že pokud budeme mít kvalitní obsah, půjde to. Když budu mluvit za nás, posluchači na webu sice žánrové stanice vyhledávají, většina jich ale pořád poslouchá velkou Evropu 2. Zajímá je, co zase Leoš s Patrikem ráno řeknou, baví se o tom v práci, ve škole, spojuje je to. Myslím, že to platí obecně. Možná posluchači pátrat sami nechtějí. Možná spíš chtějí zachytit naznačený směr, trendy, aby měli co sdílet s ostatními.

Martina Fojtů
Autorka je absolventkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Redakčně upraveno Veronikou Kovářovou, 
studentkou Katedry mediálních studií a žurnalistiky na FSS MU.

Původní rozhovor byl uveřejněn na online.muni.cz. (14. 1. 2014). 

Publikováno v srpnu 2015

Tři slova, která mě charakterizují: Pracovitost, jasná vize, spokojím se s tím nejlepším, analytické myšlení.

Tři slova, která charakterizují mou práci: Rádio, zábava, ti nejlepší na trhu.

Co čekám od budoucnosti:Spokojenost a přiblížení se k cílům.

Co se mi vybaví, když se řekne FSS: Náročné studium, řada prací a studijních materiálů, které ale člověka obohatí. Zajímaví a přemýšliví spolužáci. Velké možnosti volnočasového vyžití v Brně, zajímavá nabídka předmětů – bavila mě možnost si sestavit vlastní rozvrh, vybírat předměty a směrovat se do různých oborů.

K tomu, že půjdu studovat právě na FSS, mě přesvědčila přátelská atmosféra, kvalitní nabídka studijních programů, zajímavé obory a špičkoví učitelé. Také to, že je studium zaměřeno nejen na teorii, ale i praxi.

Studium na FSS mi dalo schopnost udělat si v hlavě pořádek a analyticky přemýšlet. Dále pak schopnost systematických rešerší, spoustu znalostí z oboru, které sice nevyužiji, ale dobře rámují praxi. Také kontakty na zajímavé lidi – často se setkávám s bývalými spolužáky, kteří mají opravdu zajímavou práci.