Pavla Papírníková

Proč padla vaše volba na vysokou školu v Brně?

V prvé řadě šlo o blízkost k Náměšti nad Oslavou, kde jsem tou dobou žila. Také jsem slyšela názor, že politologie a evropská studia a mezinárodní vztahy jsou v Brně kvalitnější než v Praze a zároveň je jednodušší se tam dostat.

Čím jste chtěla být jako malá?

V dětství jsem často měnila svá vysněná povolání. Chtěla jsem být doktorkou, bioložkou, veterinářkou, vším možným. Vytříbení pro svět diplomacie jsem zaznamenala v průběhu gymnázia, tam mi moc nešla matematika a chemie, což vylučovalo doktorku a veterinářku. Začala jsem se jasně orientovat na humanitní oblast a jazyky, to šlo dobře. 

Jak jste se dozvěděla o FSS?

Tenkrát vycházel v Učitelských novinách seznam všech fakult a všech studijních oborů. Tehdy ještě nebyl běžně rozšířený internet, aktivněji jsem ho začala využívat až na škole.

Pamatujete si váš první den na fakultě?

Byl hrozně krásný. Tehdy fakulta nesídlila v Joštově ulici, ale u knihovny filozofické fakulty. Líbilo se mi prostředí, všechno bylo nové. Všichni na mě působili svěžím mladým dojmem. Nálada byla fajn. A uprostřed všeho bylo Krmítko – studentská kavárna.

Jak jste v Brně bydlela?

Bydlela jsem v bytě, protože Náměšť je dojezdem asi do hodiny a kolej bych nedostala. Nejdřív jsem bydlela se sestrou, která studovala ekonomku. Později jsem si našla přítele a byli jsme spolu.

Měla jste při studiu nějakou brigádu?

Pracovala jsem o semestrálních prázdninách v zahraničí – v Irsku, Velké Británii, Německu. Z těchto peněz jsem poté žila celý studijní rok.

Absolvovala jste při studiu nějakou praxi?

Tohle je nevýhoda Brna. Nejsou tu žádné instituce, které by se podílely na tvorbě zahraniční politiky. V Praze jsem se později potkávala s lidmi, kteří byli na stážích v Senátu, Poslanecké sněmovně, na ministerstvu zahraničí a podobně. Na druhou stranu ale musím také přiznat, že jsem nebyla tak „superaktivní“, jako jsou někteří současní studenti.

Jaký byl váš studentský život v Brně? Univerzita přece není jen studium.

Jedním slovem paráda. Tohle je velké plus, kde zábava a večerní život stojí na studentech. Je třeba využít těch posledních pár let, kdy člověk nemusí nastoupit na osmou ráno do práce. Není tu tolik turistů a ceny nejsou nastřelené, což je obzvlášť pro studenty fajn. Když později člověka semele pracovní proces, rád zavzpomíná hlavně na takovéto zážitky.

Co vás na škole nejvíce bavilo?

Studium. Historie evropské integrace, historie mezinárodních vztahů – takové „úvodové“ předměty. Bavili mě vyučující, kteří byli mladí a svěží, mnozí čerstvě vystudovaní. Byl to hrozně fajn přechod ze strnulého gymplu – na FSS. Výuka měla spád, švih, dynamiku, byla jsem z ní nadšená.

Byl někdo z těchto pedagogů pro vás inspirujícím či průvodcem celým studiem?

Nevím, jestli někdo vystupoval více než ostatní. Vzhledem k tomu, že jsem diplomovou práci psala u docentky Pitrové, tak si asi nejvíce připadám navázaná k ní. Působila na mě vždycky velmi profesionálně, skvěle ovládala svůj obor a měla neuvěřitelnou šíři záběru. Byla pro mě inspirací, že takto erudovaná bych jednou ve svém oboru sama chtěla být.

Měla jste už při nástupu na fakultu jasno, že se chcete stát diplomatkou?

Takto determinovaná jsem nebyla nikdy. Věděla jsem, že chci pracovat se zahraniční politikou. Ovládala jsem dobře jazyky a k rozhodnutí přidat se k diplomatickému sboru jsem došla až po studiích.

Před prací diplomata jste musela absolvovat Diplomatickou akademii ministerstva zahraničních věcí. Jak vypadá tamní výuka?

Je to prostě vzdělávací kurz. Hodně jsem se vracela k učivu z FSS – ke geopolitice, ke zdokonalování angličtiny, především na diplomatické konverzační úrovni. Byl to pro mě opět návrat do školních lavic. Šest měsíců teoretické přípravy a dva měsíce praktické přípravy. Na to navazují další čtyři měsíce na ministerstvu.

Kam vás vyslali na zahraniční misi?

Byla jsem v Jihoafrické republice. Měla jsem vidět, jak probíhá práce na zastupitelském úřadě. Student se musí seznámit se všemi úseky, jako jsou politický, ekonomický, kulturní, konzulární a další, zkrátka poznat práci diplomata na vlastní kůži, získat zkušenosti. Zároveň poznat cizí zemi a zažít, jak se žije daleko od domova.

Připravila vás Diplomatická akademie také na některé specifické situace?

Velmi specifický je kurz přežití, který se pořádá ve spolupráci s armádou. Má pomoci připravit se na situace, kdy je třeba postupovat ve zhoršených podmínkách ať už přírodních, nebo politických. Učili nás, co dělat v zahraničí při státním převratu, teroristickému útoku a jiné neobvyklé situaci, kdy je třeba pohybovat se s armádou nebo přežít sám v lese. Učili jsme se, co pomáhá, jak v těchto situacích jednat, jak uvolnit stres, jak sami přežít v přírodě nebo i jak se pohybovat v zaminované oblasti.

Čemu přesně se teď věnujete?

Jsem zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí České republiky, toho času vyslaná na Stálé zastoupení České republiky v Bruselu, kde jsem zodpovědná za vztahy s Evropským parlamentem a takzvané všeobecné záležitosti. Zkráceně diplomatka na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii.

Jak vás brněnská škola na tuto práci připravila?

Myslím, že co se týče teorie, byla to příprava bezvadná. Klasické znalosti o stranických systémech, geopolitice, historii mezinárodních vztahů nebo politické historii, které jsem načerpala při studiu, jsou velmi pomocné a důležité pro práci diplomata, jenž by měl mít v ideálním případě široký rozhled. Ostatní aktivity – především jazykovou přípravu – si musí každý zajistit sám. Musí také sledovat aktuální vývoj věcí a hlavně získat si sám praxi. Já pracovala po škole na zahraničním odboru brněnského magistrátu, poté jsem přešla do Parlamentu. Vzdělávat se ale člověk musí pořád.

K čemu ještě je vysoká škola, odhlédneme-li od hlavního – přípravy k pozdějšímu zaměstnání?

Myslím, že je to důležitý meeting point. Na univerzitě se začínají vytvářet vztahy mezi budoucími kolegy. Je to tmelicí prvek i v životě, už to není základní ani střední. Na univerzitě se sejdou lidi, kteří vědí, co chtějí dělat, a většina to potom i dělá. A jelikož často pracují ve stejném oboru, fungují jako záchytné body. Jeden můj spolužák pracuje na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, další je v Ženevě, jiný na krajském úřadě, další v Czechinvestu. Jsou to instituce, se kterými člověk čas od času přijde do styku a je dobré mít uvnitř svůj kontakt ještě ze školy. Škola se také týká zrání osobnosti. Těch pět let, než člověk nastoupí do práce, jsou pro studenta nenahraditelnou dobou, může přemýšlet o tom, čemu se v životě věnovat. Co opravdu chce. Nedokážu si představit, že bych šla třeba přímo po gymnáziu pracovat.

Už se vám stalo, že jste si uvědomila, že FSS byla dobrá volba?

Všude, kde jsem žádala o zaměstnání. Vždycky jsem usilovala o zaměstnání v mém oboru. Politologie, evropská studia a mezinárodní vztahy se dají našroubovat skoro na všechno. Dnes je normální, že do životopisu se píšou absolvované vysokoškolské kurzy, a já mohla využít právě těch předmětů, které jsem absolvovala. Při výběrovém řízení šlo o velkou výhodu, že jsme měli super obory s velkou šíří záběru předmětů, které vytváří i atraktivní životopis. Chce-li být někdo vyslán do zahraničí, hlásí se v rámci MZV do výběrových řízení. Když jsem se hlásila na svoji současnou pozici, mohla jsem se opřít o pracovní zkušenosti z českého Parlamentu a vždy také o evropská studia z fakulty.

Publikováno v srpnu 2015