| Popis |
Ve svém příspěvku chceme přednést, vysvětlit a diskutovat výzkum, na kterém začínáme pracovat. Náš přístup je inspirovaný ANT (teorií aktérů-sítí) a soudobými pracemi o etice a praktikách péče. Z tohoto přístupu vyplývá jak zvláštní, podvojný předmět bádání, tak obecnější přesah našeho výzkumu směrem k sociologické teorii. Podoba pobytových služeb pro lidi označené za postižené se v Česku posledních let proměňuje. Velké ústavy nakonec přeci jen ustupují menším zařízením a domácí péči. Pořád ale zůstává hodně klientů v klasických ústavech. Z nich mnohé jsou umístěné v budovách, které jsou podobně křehké, zranitelné/zraňované, bezprizorné, na první pohled neužitečné a chabě propojené s okolím, jako jejich stávající obyvatelé: v bývalých zámcích, klášterech či historických vilách. Ty mají zvláštní historickou nebo kulturní hodnotu, zároveň však pro ně leckdy není vhodné využití a chátrají. Podobná směs zvláštních ohledů a zanedbávání je typická i pro vztah společnosti ke svým bývalým či ne-docela-platným členům – lidem, kteří se neobejdou bez zvláštní podpory a péče. Na jednu stranu prohlašujeme, že tito lidé by měli žít navzdory všem omezením co nejnormálnější životy, na druhou stranu jim k tomu nabízíme staré a těžko přizpůsobitelné budovy, hodně nepodobné těm, které běžně obýváme. V našich pobytových službách tak vzniká napětí mezi péčí o obyvatele (klienty) a péčí o jejich obydlí (budovy). Normálně tuto dvojí starost pobytových služeb bereme jako dvě zcela různé a nesouvisející skupiny ohledů a požadavků. Obojí dokonce často stojí proti sobě: snaha chránit historické a chátrající budovy velí vracet těmto objektům původní podobu a zacházet s nimi šetrně; jsou-li v nich ale ubytováni staří/bezmocní/postižení, nutné úpravy a údržba vypadají zcela jinak (viz např. https://goo.gl/c8mF4L - “Život na zámku v 21. století. Pod vzácnými malbami mají postele děti i senioři“, Aktualne.cz, 17. 2. 2019). Přesto platí, že v některých důležitých ohledech zachraňují tyto staré objekty a v nich ubytovaní klienti jeden druhého. Potřebují se. Ba víc, péče o budovy a péče o jejich obyvatele zde sice mohou být leckdy v napětí, avšak jindy může jít o praktické konání, které se vhodně doplňuje a má společný cíl. Účast na udržování domova je totiž jeho vytvářením, děláním. Dokonalé „hotelové“ či „nemocniční“ prostředí, které takovou účast nevyžaduje, je vlastně nenormální. Naším výzkumným cílem je etnograficky popsat a analyzovat praxi údržby/péče (jak o budovy, tak o klienty) jako průsečík odlišných a často protichůdných, nikoli však nesouvisejících a zcela oddělených logik a hodnotových rámců. Zajímají nás přitom jak momenty konfliktu a napětí, tak možnosti toto napětí překračovat a zvládat produktivním a na obě strany smysluplným způsobem. V obecnějším smyslu půjde o příspěvek ke studiu materiálních a etických souvislostí péče a zároveň pokus o takovou sociologii, která se nezaměřuje na hladké, souvislé a dobře ohraničené předměty, ale na objekty vnitřně rozporné, rozeklané a napjaté.
|