editorství monotematického čísla k Supervizi (Sociální práce/Sociáľna práca)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Editorství tématického sborníku |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Zkušenosti se supervizí v praxi přinášejí autoři publicistické části. Andrea Lásková se ve svém textu věnuje distanční supervizi, kam řadí supervizi prostřednictvím e-mailové komunikace, chatu a video konference. Uvádí i různé možnosti kombinace. Na přínos supervize pro podporu dobrovolníků se zaměřují autorky Veronika Mikulčická a Kateřina Zaplatilová a píšou o nutnosti jasní představy dobrovolníků o tom, co jim může supervize nabídnout a kde jsou její limity. Na toto téma příhodně navazuje text Jana Kostečky, který charakterizuje čtyři časté mýty o supervizi a uvádí je na pravou míru. Supervize jako prostředek zaškolování poradkyň rané péče je téma příspěvku Martiny Papouškové. Poradkyně jsou v průběhu prvního roku cíleně podporovány v aktivní účasti na supervizi a dalších akcích, které se zaměřují na reflexi práce poradkyň a získávání potřebných kompetencí a vzájemné sdílení. Na téma zaškolování nových pracovníků navazuje Petra Chudobová, z pohledu začínající supervizorky, svojí reflexí procesu stávání se supervizorem v textu nazvaném Na prahu supervize. Pro porozumění tomuto procesu využívá koncepty přechodových rituálů a kulturního, ekonomického, sociálního a symbolického kapitálu (Bourdieu). V příspěvku Supervize jako prohlubování respektu se Mirka Nečasová a Ladislav Ptáček ohlížejí za supervizním výcvikem organizovaným ve spolupráci Asociace vzdělavatelů v sociální práci a Občanské poradny Brno a to prostřednictvím reflexí procesu postupného získávání supervizních způsobilostí účastníky tohoto výcviku. Mezi nimi rezonovala témata: přijímání a poskytování supervize v praxi, supervizní dokumentace (supervizní kontrakt, zápisy) a zakázka, respekt k supervidovaným i sobě samotnému v roli začínajícího supervizora vyjádřený především ve formě podpory, sebepéče a zajištění bezpečí. Další příspěvky pak spojuje společné téma - implementace supervize do škol. Autorky Romana Kubů, Andrea Medunová, Karla Malá, Šárka Kosinová seznamují se zkušenostmi učitelek – účastnic supervizních sezení a svoji sondu uzavírají poznatkem, že překážkou zavedení supervize do škol nemusí být jen nedostatek potřebných zdrojů, ale i obavy supervidovaných z prezentace vlastních selhání před kolegy a nedostatek zkušeností se supervizí. Tento závěr se shoduje s poznatky školní supervizorky Martiny Přibylové, která v rozhovoru řadí mezi specifika supervize ve školství obavu pedagogů z podpory, kterou však primárně vnímají jako kontrolu, a jejich snahu za každou cenu uspět, což se s filozofií supervize míjí. Nedůvěru učitelů k supervizi, kterou chápou jako nástroj kontroly, zmiňuje ve svém textu i Petr Šmíd. V rámci projektu Superučitel seznamuje se záměrem implementovat supervizi do škol s cílem pomoci učitelům reflektovat negativní chování spojené s masovým šířením neověřených informací. Naším záměrem bylo přinést pestrou paletu náhledů na supervizi jako významného nástroje pro kvalitní výkon sociální práce a celkově pomáhajících profesí. Věříme, že se nám tento záměr podařilo alespoň částečně naplnit a přejeme našim čtenářům obohacující čtení. |