Fenomenologie, ethnometodologie a hledání stezky k smyslově-tělesné zkušenosti
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2023 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Citace | |
| Popis | V posledních desetiletích lze sledovat dramatický nárůst témat a rozmanitost výzkumných programů aplikovaných v interdisciplinárním diskurzu studií paměti. Navzdory této proliferaci zůstávají základní dichotomie paměťového diskurzu, jako jsou historicko-biografická měřítka, sociálně-přírodní domény a význam mysli a těla, směrodatné. Halbwachsův dukheimianismus, trvající na osobitém charakteru sociálního bytí, který vyžaduje odlišné metody zkoumání, stále ospravedlňuje autonomní kulturní interpretační strategii, která stojí proti hegemonickému řádu naturalistických, především kognitivistických, interpretačních strategií. Za těchto podmínek by fenomenologická tradice, zejména její pozornost k žité zkušenosti, a etnometodologický výzkumný program zdůrazňující vtělenou praxi mohly poskytnout kulturní sociologii relevantní poznatky pro dialog s naturalistickými přístupy. Hermeneutická fenomenologie nás může vrátit k učení se z prožitků druhých. Etnometodologické studie praxe nám mohou připomenout tělesné nahodilosti manipulace a improvizace s nejrůznějšími nástroji. A co je nejdůležitější, oba by pomohly kulturně sociologickým interpretacím sociální paměti překročit dualismus mysli a těla, aniž by přijaly epistemologickou podřízenost sociologie naturalismu a aniž by zapomněly zvážit jakoukoli alternativní relevanci jevů, než být vysvětlující silou. |
| Související projekty: |