Přečtěte si další díl z rubriky přibližující kolegyně a kolegy z různých oddělení fakulty. V každém díle se můžete těšit na sedmero stejných otázek pro jednoho člověka. Tentokrát jsme vyzpovídali Jiřího Navrátila, který je novým vedoucím katedry sociologie.
„Jako vedoucí bych řekl, že největší výzvou je zlepšení pedagogického i vědeckého výkonu našeho pracoviště. Jako akademik bych řekl, že je to finalizace monografie v zahraničním vydavatelství, dotažení dvou projektů a udržení všech rostlin v kanceláři při životě.“
Jiří Navrátil, vedoucí katedry sociologie
Jak vypadá vaše ideální ráno?
Mám rád, když se budím do denního světla, a přesto můžu mít pocit, že ten ranní pracovní ruch okolo mě ještě nezačal. Součástí ideálního rána je také ticho, nepřetékající emailová schránka, nízko svítící slunce a dostupnost silné kávy v dostatečném množství. Někdy jsou ideální rána při práci z domu nebo o víkendu, někdy jsou to konce týdne na fakultě.
Jaké knihy jste v poslední době četl a doporučil byste je dál?
Budu se soustředit na beletrii, abych nenudil. Znovu jsem se po víc než dekádě s radostí vrátil k Houellebecqovi, jehož knihy jsem dřív pravidelně hltal, jakmile vyšly. Oceňuji na něm mj., jak moc, jak neokázale a jak jinak je sociologický. Tentokrát jsem si zopakoval Elementární částice a Platformu, a ty pocity u toho byly stejné jako tehdy. Hodně mě zaujala kniha Kdopak se baví od Liou Čen-jüna, kterou jsem četl paralelně s Nic než kapitalismus od Milanoviće. Pobavilo mě, jak beletristická analýza čínské společnosti skvěle doplňuje a na mikro-příbězích ilustruje akademický text politického ekonoma. Rozečtený mám aktuálně Gramsciho popel od Pasoliniho, kterým pomalu proplouvám.
Na co se ze svého pracovního dne nejvíc těšíte?
Na ranní kávu u vyřízených emailů, na vyslovení formule „tak, otázky, komentáře“ na konci výuky, po kterém nenásledují otázky nebo komentáře (čili studentům je tudíž všechno zcela jasné), a na pracovní obědy, u kterých se nepracuje. Zřídkavé a vzácné jsou momenty, kdy nahraju hotový článek do redakčního systému. Toto se ale zpravidla odehrává mimo typickou pracovní dobu – v noci, o víkendech nebo státních svátcích.
Co vás v posledním půlroce nejvíc překvapilo?
Kolik nepochopení, iracionality a emocí – ať už pozitivních nebo negativních – skrývá akademická půda (i sklep).
Jaké je vaše nejoblíbenější místo na fakultě?
Aktuálně asi moje kancelář, která je nezvykle prostorná. Je to ale i ranní atrium, v této době řídce osídlené a ztichlé, s občasným tlumeným hovorem a vůní čerstvého pečiva.
Co byste zpětně poradil svému studentskému já?
Z budoucnosti není nutné mít obavu – pořád tě to bude bavit a bude to stát za tu námahu.
V atriu Fakulty sociálních studií se objevila nová vánoční “dekorace” Strom splněných přání. Nevisí na něm světýlka ani třpytivé koule, ale malé kartičky s přáními dětí, maminek samoživitelek, seniorů a dalších lidí, kteří by jinak mohli Vánoce prožít ve stínu starostí. Každá kartička je pozvánkou: kdo si ji vezme, může udělat radost konkrétní osobě a vlastně i sobě, protože pocit, že někomu opravdu pomůžete, patří k nejhezčím dárkům vůbec.
Od 23. října 2025 působí na Fakultě sociálních studií MU nový Akademický senát, jehož mandát potrvá do října 2027. Předsedkyní senátu byla zvolena Kateřina Fridrichová, místopředsedkyní za komoru akademických pracovníků Alena Pospíšil Macková a místopředsedou za studentskou komoru Ctibor Prokop.
