Přečtěte si další díl z rubriky přibližující kolegyně a kolegy z různých oddělení fakulty. V každém díle se můžete těšit na sedmero stejných otázek pro jednoho člověka. Tentokrát jsme vyzpovídali Michaelu Kolkovou, která se na Oddělení pro komunikaci stará o agendu uchazečů, čerstvě přijatých studujících a prohlubuje spolupráci se středními školami.
„Starám se o to, aby se o FSS dozvědělo co nejvíc středoškoláků a aby naši fakultu vnímali jako toho nejlepšího parťáka na cestě ke své vysněné budoucnosti. Ta zodpovědnost, abychom se prezentovali atraktivně, ale zároveň autenticky, aby u nás pak nebyli nastoupivší studenti zklamaní, je ta největší výzva. Ale o to větší zábava. :)“
Michaela Kolková, community manager Oddělení komunikace
Jak vypadá vaše ideální ráno?
Samozřejmě jako to na pondělní poradě. Ale pokud je zrovna volno, pak je ideální ráno brzké a strávené venku. Ráno to má totiž všude úplně jinou atmošku než během dne. Člověku připadá všechno tak nějak lehčí a hezčí a hlavně – nikde nikdo. K takové procházce si ráda předepíšu i nějakou bohulibou relaxační hudbu, třeba Architects nebo, pro dokonalý zen, Lorna Shore.
Jakou knihu jste v poslední době četla a doporučila byste ji dál?
Spoiler alert: V tomhle jsem neznaboh. Patřím do kategorie chaotických čtenářů, kteří mají rozečtených hned několik knih najednou. Momentálně čtu druhý díl Zaklínače, dokončuju Dámy na zabití (něco jako Charlieho andílci, ale kdyby to byla vaše babička) a díky tomu deštivému počasí jsem se znova pustila do milované Graveyard book od Neila Gaimana. Nejlíp se čte sice na podzim, ale ten příběh vás zahřeje kdykoliv. Všem mileniálům v krizi musím doporučit ještě Věk Vodnáře. A taky mám záložku v bichli The Storyteller: Tales of Life and Music, kterou napsal Dave Grohl. To je ten frontman z Foo Fighters, co je tak strašně podobný bubeníkovi z Nirvany.
Na co se ze svého pracovního dne nejvíc těšíte?
Každodenně na kafe a vytříbený humor našemu oddělení vlastní. Všeobecně se ale vždycky těším na spolupráci se studenty a studentkami. Jsou to neskuteční bobíci a člověk se od nich může hodně inspirovat. Miluju, jak žijí svými obory a vůbec celou fakultou a jak pro FSS umí nadchnout ostatní.
Co vás v posledním půlroce nejvíc překvapilo?
Přesně dvě věci: Kolik teď stojí nájmy v Brně a že Gandalf nemá permanentní domov. Žádný příbytek, domeček, dokonce ani prachsprostou garsonku. To je přesně ta věc, která je naprosto zřejmá, ale dojde vám až ve chvíli, kdy ji slyšíte v nějakém nerdském podcastu.
Jaké je vaše nejoblíbenější místo na fakultě?
Učebna P51, poslední řada úplně vpravo nahoře, zhruba čtvrté sedadlo od okna. Sedla jsem si tam na své vůbec první přednášce na FSS – byl to Úvod do žurnalistiky, paní docentka Waschková Císařová a ten nejkrásnější výhled na Špilas, jaký jsem, jako čerstvý Brňák (jinak též náplava), kdy viděla. Kromě toho určitě ještě žlutá knihovna s oknem do Jaselské. Kdo tam nebrečel aspoň nad jednou kapitolou diplomky, jako by nebyl.
Co byste zpětně poradila svému studentskému já?
Neseď tolik v tom učení, nezačínej pít kafe (je to past!) a choď radši zadním schodištěm – nejsou tam lidi.
V atriu Fakulty sociálních studií se objevila nová vánoční “dekorace” Strom splněných přání. Nevisí na něm světýlka ani třpytivé koule, ale malé kartičky s přáními dětí, maminek samoživitelek, seniorů a dalších lidí, kteří by jinak mohli Vánoce prožít ve stínu starostí. Každá kartička je pozvánkou: kdo si ji vezme, může udělat radost konkrétní osobě a vlastně i sobě, protože pocit, že někomu opravdu pomůžete, patří k nejhezčím dárkům vůbec.
Přečtěte si další díl z rubriky přibližující kolegyně a kolegy z různých oddělení fakulty. V každém díle se můžete těšit na sedmero stejných otázek pro jednoho člověka. Tentokrát jsme vyzpovídali Jiřího Navrátila, který je novým vedoucím katedry sociologie.
